VZDĚLÁVÁNÍ ve Finsku
Finské děti patří k nejchytřejším. Učí se přitom málo a přestávka tu trvá půl hodiny
Finsko bere školní vzdělávání nesmírně vážně, hovoří o něm nejen jako o prostředku, jak zvládnout výzvy budoucnosti, ale i jako o základní podmínce pro přežití lidského rodu. Profese učitele je tu nesmírně ceněná a žádaná, svojí prestiží se pohybuje na úrovni právníků či lékařů. Jak je možné, že když mají Finové jedno z nejkratších vyučování na světě, skoro nejméně úkolů a nejdelší přestávky, patří ve srovnávacích žebříčcích k nejlepším? Odpovědi se snažili na konferenci v českém Senátu poskytnout finští specialisté na vzdělávací systém. A také vyvrátit několik mýtů, třeba že zrušili předměty a známky. Zde jsou jejich hlavní recepty.
Dáváme známky, ale nejsou klíčové
Jedním z mýtů o finském vzdělávání je, že tu neexistují známky. Existují, ale důraz se klade na slovní hodnocení, které plně postihne individualitu žáka. A známky jsou také méně formální, záleží na nastavení každé školy - někde mají hodnocení 1-5 a pětka je nejlepší, jinde je pětka nejhorší a někde hodnotí třeba body 4-10. Proč? Protože známky zkrátka nejsou pro finské školství klíčovou věcí, učitelé je používají málo, žáci ostatně píšou minimum testů na známky. Učitel je spíše než hodnotitelem průvodcem, který provádí děti na jejich cestě do samostatného života a dává jim k tomu potřebné dovednosti a důvěru.
Nezrušili jsme předměty, ale nenecháme se jimi svazovat
Dalším častým mýtem je, že Finové zrušili předměty. Nezrušili. Najdeme tu finštinu, matematiku, zeměpis, fyziku, chemii, biologii, cizí jazyky, dějepis, tělocvik a umění. Kromě těchto klasických předmětů se učí také druhý národní jazyk (ti, kdo mluví finsky, se učí švédsky a naopak), enviromentální studia, zdravověda, sociální studia, náboženství a etika (každý se učí své náboženství, děti bez vyznání pak etiku) a pak také řemesla či domácí ekonomika.
Hranice mezi předměty ovšem nejsou tak ostré, děti se učí myslet mezioborově. Hlavní důraz je kladen ne na vědomosti z daného předmětu, ale na dovednosti užitečné pro život.
Výuka klasických předmětů bývá nicméně často střídána výukou tzv. fenoménů, tedy důležitých témat například od ekologie, energii přes média, technologie po Evropskou unii. Žáci pracují na multidisciplinárních projektech a naučí se, jaká je provázanost mezi jednotlivými vědami a disciplínami.
Digitalizace výuky
Finové patří k nejvyspělejším na světě co do digitalizace výuky, respektive smysluplného využití digitálních technologií ve výuce. Zatímco mnoho českých škol pochopilo digitalizaci tak, že místo dřevěné tabule má mít projektor, finští žáci mají své tablety a na nich spoustu interaktivních výukových programů. Místo aby se ve škole informace učili nazpaměť, učí se je vyhledávat, zpracovávat a analyzovat a často také sami tvořit a vydávat - vytváří multimediální prezentace, píší o daném tématu článek pro školní či meziškolní on-line časopis nebo také vyrobí k tématu písňový videoklip. Školy rovněž pořádají videokonference se špičkovými odborníky.
Odborníky na zavádění digitalizace do výuky jsou mimo jiné sami studenti, škola spolupracuje s tzv. "digitalizačními agenty".
Konec rukopisu
Digitalizace postoupila tak daleko, že se na mnohých finských školách ruší psaní rukou a nahrazuje se psaním na klávesnici. Rukopis je považován za přežitek, kteří by už žáci v běžném životě nepoužili. Námitku, že rukopis zlepšoval motorické schopnosti dětí, mají Finové také vyřešenu - jemnou ruční motoriku si děti zlepšují ve skvěle vybavených školních uměleckých ateliérech či dílnách.
Málo vyučování, málo úkolů, dlouhé přestávky
Finové se pravidelně umisťují v horní části mezinárodního žebříčku PISA (Program pro mezinárodní studentské hodnocení), podobně jako třeba Jihokorejci. Jenže zatímco Korea na to jde drsným a chladným drilem od rána do večera, Finové vyznávají přesně opačnou cestu. "Učíme minimální dobu, ale maximálně efektivně," říkají zdejší učitelé.
Počet vyučovacích hodin patří k nejnižším na světě (maximálně pět za den), přestávky naopak mají jedny z nejdelších - jsou mnohdy půlhodinové a žáci během nich dovádějí venku za každého počasí. Nejkratší přestávka trvá patnáct minut. "Na první pohled vás ve finských školách zarazí absolutní klid a pořádek," shodují se české učitelky, jež prošly praxí na severu. "Dlouhé přestávky plné venkovních aktivit jsou jednou z příčin."
Dokument o náročném jihokorejském systému vzdělávání Dotkni se nebe ukazuje zdejší školáky jako depresivní a věčně unavené jedince, kteří nemají na normální život čas a často si kvůli školnímu selhání berou život. Finští žáci jsou plní energie a většinou i radosti ze školy. "Ano, možná to bude znít divně, ale finské děti škola baví a těší se do ní," říká Sari Jylhäová, učitelka ze základní školy Takalo-Raasakan Koulu ve městě Kannus. "A i nás učitele vyučování nesmírně baví. Prostě pondělí je krásný den - začíná škola," usmívá se.
Škola v pohybu
Jak říká Anneli Rautiainenová, ředitelka Inovačního oddělení Finské národní agentury pro vzdělávání, projekt Škola v pohybu je jedním z nejosvědčenějších, které v rámci reforem školství zavedli. Vychází z toho, že dvě hodiny tělocviku týdně jsou málo, že dítě potřebuje pořádný pohyb každý den a dlouhé vysedávání v lavicích ho spíše paralyzuje, než aby mu dodalo elán k učení. A tak kromě zmiňovaných dlouhých přestávek strávených venkovními aktivitami reforma přinesla pohyb i do tříd. V učebnách často chybí klasické lavice a židličky, najdeme tu různé taburetky, polštáře, ale i skákací míče nebo houpátka.
"Když se žák například nemůže soustředit na matematický příklad, učitelé mu umožní, aby počítal a přitom se třeba pohyboval na velkém míči," popisuje své zkušenosti z finských tříd Michal Pitín, organizátor konference v Senátu na téma finský vzdělávací systém. "Děti mají také houpátka, aby se mohly bezpečně houpat, zatímco v Česku stále slyší: 'Nehoupej se!'" A mnozí učitelé mají na katedře slizkou hmotu, kterou čeští učitelé žákům tak rádi zabavují, a když se dítě potřebuje odreagovat, uvolnit, zkrátka mu dají sliz, ať si pohraje."
Ředitel i inspektor jsou pomocníci, ne vládci
V Česku je ředitel vnímán spíše jako šéf, jenž rozděluje úkoly a penalizuje za jejich nesplnění, školní inspektoři jsou pak často spojováni se zbytečnou "buzerací", nesmyslnou administrativou a umělým hledáním chyb v "papírování".
"Ve Finsku je ředitel vnímán jako pomocník učitele. Když má učitel nějaký problém, zkrátka vezme kafe pro sebe a pro ředitele, zaťuká na ředitelnu a tam spolu vše proberou a většinou i vyřeší," popisuje běžnou praxi specialistka na vzdělávání Susanna Bäckmanová. "To, že hovoří o svém problému, není vnímáno jako jeho selhání, ale naopak jako příkladná otevřená komunikace mezi učiteli a vedením školy."
Zcela se liší také přístup školních inspektorů. "Když svolává ředitele na schůzku, není to většinou proto, aby jim rozdal úkoly, vyžadoval po nich zbytečné papíry nebo je zbytečně 'buzeroval', ale aby se zeptal: 'Co byste potřebovali?'", líčí Anneli Rautiainenová z Finské národní agentury pro vzdělávání.
Školka připraví na školu a nepropadá se
K povinné devítileté školní docházce děti nastupují až v sedmi letech, dříve to podle finských psychologů vzhledem k nevyzrálosti nemá cenu. Výjimečně a po absolvování testů mohou jít do školy o rok dříve či o rok později. Školka je nicméně velmi pečlivě připraví na školu a vzdělávání, nejde jen o prosté hlídání dětí.
Během základní školy dítě nepropadá, pouze na konci povinné docházky jdou slabší žáci do desáté třídy. Žáci se speciálními potřebami mohou absolvovat i jedenáctou třídu.
Učí se i na chodbách
Specifickým místem jsou také finské školní chodby. Bývají plné zákoutí a nejrůznějších posezení, která umožňují, aby asistent či speciální pedagog kdykoliv odešel ze třídy se žákem, který potřebuje něco individuálně dovysvětlit, případně s nadprůměrným žákem, který touží dozvědět se více. A tak si o všem podebatují v klidu na chodbě, aby nerušili běžnou výuku ve třídě. Takovýchto skupinek lze potkat ve finských školách během vyučování mnoho.
Děti chodí do spádových škol
"Nemůžete si jen tak pobíhat po školském systému, preferujeme spádové oblasti a prosazujeme, že děti budou nejspokojenější ve spádové oblasti," říká Anneli Rautiainenová z Finské národní agentury pro vzdělávání. Tato slova se zdají možná moc příkrá, ale odbornice dále vysvětluje, že standardy vzdělávacího systému ve Finsku jsou nejen vysoké, ale také dodržované i v té nejposlednější malotřídce v těžko dostupných oblastech. I sem se vzhledem k převisu učitelů dostanou kvalitní pedagogové srovnatelní s těmi z velkých měst. Finské rodiny tak neřeší lepší či horší základní školy, děti chodí zkrátka do té nejbližší.