RADIM RULÍK - BK Mladá Boleslav

PODĚKOVÁNÍ NA ÚVOD

Na úvod mi dovolte poděkovat za neuvěřitelnou vstřícnost klubu BK Mladá Boleslav, konkrétně tiskové mluvčí paní Jitce Čechové, DiS. a v neposlední řadě samozřejmě i samotnému p. Rulíkovi, s kterým to byl nabitý přes třicet minut dlouhý rozhovor. Děkuju

Dobrý den, paní Thomayerová,

jménem pana Rulíka Vám tímto děkuji za váš zájem udělat s ním rozhovor o celé jeho kariéře a zároveň chci požádat, zda by bylo možné odložit to na období po sezoně. Vaše materiály jsou poměrně obsáhlé, nicméně se netýkají současného dění. Program pana Rulíka je i s ohledem na blížící se play-off dost nabitý, takže pokud je to z vaší strany možné a nezpůsobíme Vám žádné větší potíže, ocenili bychom, kdybyste s rozhovorem vyčkala.

Děkuji a přeji pěkný den, Jitka Čechová

PO SEZÓNĚ

Dobrý den,

já už jsem teď asi zbytečný prostředník navíc, zavolejte si přímo panu Rulíkovi a domluvte se, kdy a jak se Vám to bude oběma hodit. Pan Rulík o Vás ví, můžete se odkázat na dohodu se mnou.

S pozdravem, Jitka Čechová

MLADÁ BOLESLAV

Místo, které stojí za návštěvu: https://www.hotellaromantica.cz/restaurace/ pouze 3 minuty chůze od ŠKO-ENERGO Arény a mají tam Pilsner Urguell.

Plzeňská stopa na všech postech:

sportovní manažer A týmu: Václav Nedorost - v sezóně 2018/2019 ukončil v Plzni aktivní hráčskou kariéru
vedoucí A týmu: Lukáš Mensator - dvě sezóny v dresu Plzně 2013/2014 a 2014/2015
trenér A týmu: Radim Rulík, o kterém bude ještě řeč, strávil v Plzni několik sezón
brankář: Marek Schwarz odchytal za Plzeň 10 zápasů v sezóně 2003/2004
obránce: Martin Švec působil v Plzni v mistrovské sezóně 2012/2013
útočník: Jan Stránský rodák z Plzně, majitel bronz ze sezóny 2011/2012
útočník: Jan Eberle čerstvá posila strávila v Plzni 3 poslední sezóny

Vše je vhodně doplněno cizinci:

Slovinsko - brankář Gašpar Krošelj
Kanada - obránce Mitchell Fillman
Francie - útočník Valentin Claireaux
Lotyšsko - útočník Maris Bičevskis

Český hokej má několik nadějných mladých obránců, Jeden z nich je z Mladé Boleslavi.

Mladá Boleslav - David Moravec
Plzeň - David Jiříček
Brno - Stanislav Svozil
Olomouc - Adam Rutar

ROZHOVOR

Začátek trenérské kariéry Radima Rulíka je spojený se západem Čechy. Konkrétně s Plzní a Karlovými Vary. Nejzajímavější byla sezóna 2000/2001, ve které společně s Markem Sýkorou trénoval nejprve Plzeň a pak Karlovy Vary …

To už je ale strašně dávno. Když jsem byl v Plzni, tak Karlovy Vary zrovna koupili extraligovou licenci od Olomouce. A od tohoto momentu to pravidelně byla utkání, která měla patřičný náboj. Ať už jsem stál na střídačce Plzně nebo v Karlových Varů. I teď, ať trénuji kdekoli, jsou pro mne zápasy s Plzní nebo s Karlovými Vary víc vyhecované a plné emocí.

Jak na Plzeň vzpomínáte a máte v Plzni nějaké oblíbené místo?

Nedá se říct, že bych tam měl vysloveně nějaké oblíbené místo. Ale na Plzeň vzpomínám strašně rád. Byla ta moje první extraligová zkušenost. Byl jsem mladý, poznal jsem se tam se spoustou hráčů, s lidmi z klubu a na to se nezapomíná. Takže Plzeň mám moc rád.

Po jedenácti sezónách v západních Čechách přichází první zahraniční angažmá – Avangard Omsk. Jak vnímáte své působení v Omsku?

Byl jsem tam jen krátce. Ale momentálně na Omsk vzpomínám často, protože teď spolupracuji s Pavlem Paterou, který tam tehdy byl ještě jako hráč, tak se nám vybavují zážitky z té doby. Byl tam i Tomáš Vlasák, Martin Procházka, Jiří Šlégr…. A samozřejmě nejde zapomenout na spolupráci s Ivanem Hlinkou, která byla výborná. Takže Omsk byla další štace, na kterou moc rád vzpomínám, i když jsme se nedostali do finále a nesplnili stanovený cíl. Pro mne to byla parádní zkušenost.

Byla to velká výhoda mít takovouto českou ekipu?

Myslím, že určitě. Byla to hlavně zásluha Ivana Hlinky. Pavel Patera a Martin Procházka tam byli už sezónu předtím. Tomáš Vlasák a Jiří Šlégr tam přišli, na čemž měl velký podíl Ivan Hlinka. Určitě je to příjemné. Navíc to byli hráči, o které se dalo opřít. Hokejově byli výborní, silní v přesilovce. Pavel Patera s Tomášem Vlasákem vyhráli kanadské bodování.

Jak vzpomínáte na pana Ivana Hlinku? Jaké bylo dělat mu asistenta?

Bylo to velice zajímavé. Strašně rád na to vzpomínám, protože to všechno probíhalo v naprostém klidu. Ivan byl samozřejmě obrovská osobnost a v tomto angažmá se to jen potvrdilo.

Jaký je Omsk město?

Přes jeden milion obyvatel. My jsme ale znali jenom to centrum města a okolí zimního stadionu, protože jsme pořád lítali na tripy. Takže to bylo spíš o hokeji než o podrobném poznávaní města a okolí. Ale město to bylo hezké.

Pan Hlinka si Vás vzal pak i k reprezentaci. Bohužel víme, jak to dopadlo……. ale Vy jste zůstal jako jeden z asistentů Vladimíra Růžičky. Dají se tito dva hokejoví velikáni porovnat?

Každý je jiný. Vladimír Růžička byl mladší, takže byl výbušnější, ale já bych to moc srovnávat nechtěl, protože ono se to ani moc srovnávat nedá.

Jak vzpomínáte na zlatou Vídeň?

Byl to šampionát v době, kdy byla přerušená NHL. K dispozici pro MS byli nejlepší hráči jako při OH, kdy je NHL přerušena. Evropské týmy tak mohly nasadit nejlepší hráče. Zámořské celky samozřejmě také. Ale ne všichni hráči využili možnost někde hrát. To mistrovství mělo obrovskou úroveň, výborné zápasy. Takže skvělý turnaj.

Vašimi dlouholetými parťáky byli pánové Marek Sýkora a Miloslav Hořava. Jak se Vám s nimi spolupracovalo?

Výborně. Měl jsem obrovské štěstí, že si mě tenkrát Marek Sýkora vzal do Plzně. Respektive na jeho doporučení jsem se do Plzně dostal, což bylo moje velké štěstí, protože jsem jako hráč žádné velké jméno v hokejovém světě neměl. Otevřel mi cestu a pak už jsem se musel o sebe postarat sám. Spolupráce jak s Markem Sýkorou, tak s Miloslavem Hořavou byla výborná. A obě mne obohatily.

V sezóně 2006/2007 jste si odskočil k Plzeňským juniorům. V týmu byl aktuálně dvojnásobný vítěz Stanley Cupu Jan Rutta, hvězda Švýcarské ligy a kapitán EVZ Zug Jan Kovář a Váš současný svěřenec Jan Stránský …Jaké jsou vzpomínky na tuto etapu Vaší trenérské kariéry?

Byl jsem tam přes rok. Tihle kluci byli ještě v dorostu, ale pak přešli jako „prvoročáci“ do juniorky – Jan Kovář, Jakub Jeřábek, Jan Rutta. Ten první rok už tam byli Dominik Kubalík a Jan Stránský jako o rok mladší hráči. Pak přišel z dorostu i Pavel Francouz. Ten kádr měl nějakých 22 hráčů a z toho bylo 14-16 „prvoročáků“. A s tímto strašně mladým týmem jsme vedli ELH juniorů. Což ukazovalo na to, že v tom týmu jsou budoucí hokejistié a že ten tým má velkou sílu. A to ti kluci ještě neměli zkušenosti. Většina těch kluků byla teprve první rok v juniorce. Ta spolupráce byla skvělá. Rád na to vzpomínám. Já nejsem úplně vzpomínací typ, ale když teď vidím Jana Stránského u nás v Boleslavi, tak se mi i po těch mnoha letech vybaví zážitky z té doby a uvědomuji si, kam to ti kluci dotáhli. Jsem strašně rád, že jsem s nimi mohl pracovat.

Jan Stránský patřil k nejlepším hráčů Mladé Boleslavi v posledním play-off …

V play-off, co se týče bojovnosti a takového toho play-off hokeje, tak určitě. Je to velký bojovník a srdcař a na ledě to dokázal.

ZNOJMO

Působil jste ve Znojmě v jeho poslední extraligové sezóně .. Jak na Znojmo vzpomínáte?

Tam jsem spolupracoval s Jardou Vlasákem, který byl majitel. Měl jsem k tomu osobnější vztah. Takže mne i mrzelo, že jsme nebyli na lepších pozicích a že jsme to zachraňovali v play-outu- Ale jinak se mi tam líbilo. Krásné město. Byl jsem rád, že jsem tam mohl působit. Ale ještě dneska mne mrzí, že jsme neudělali lepší výsledek.

CHOMUTOV

Chomutov a baráž s Mladou Boleslaví …

Ta baráž, kdy hrál poslední z ELH s vítězem 1.ligy, nebyla úplně fér, protože tým z 1.ligy, prošel celým play-off až do finále a to finále musel vyhrát, takže byl úplně vyždímaný. A šel na odpočatý tým z ELH, který na tu baráž čekal. Mně se strašně líbila baráž 2 na 2. Kdy si to dva týmy z ELH a dva týmy z 1.ligy rozdali o dvě místa. To byl podle mě nejlepší systém, co jsme měli.

SPARTA PRAHA

Tam jsem přišel dvakrát. Dvakrát v rozjeté sezóně a ani jednou se to nepovedlo zvrátit, takže bych to nazval jako takové sporadické působení.

LEV POPRAD

První zahraniční angažmá v pozici hlavního trenéra. Jaké jsou rozdíly mezi tím dělat hlavního trenéra, asistenta nebo mít rovnocennou pozici jako nyní s Pavlem Paterou?

Já myslím, že hokej směřuje k systému,jaký jsme měli s Miloslavem Hořavou. Že jeden vede obránce a má hlavní slovo k sestavě obránců a druhý útočníky. Ti dva si musí rozumět, musí mít stejný náhled na hokej, stejnou filozofii jaký hokej a jaký systém chtějí hrát. A pokud si tohle všechno sedne, tak si myslím, že takovýto systém je nejefektivnější.

V Popradu to bylo dobrý. Tam jsme dohrávali sezónu KHL. I když se to mužstvo v prosinci prodalo, protože finančně by se to nezvládlo. Ambice na play-off padly, ale soutěž se dohrála, aby se to mohlo převést do Prahy.

BANÍK SOKOLOV

To bylo víceméně angažmá do konce sezóny. Od nové sezóny jsme se domluvili s Karlovými Vary, které měly Sokolov jako takovou farmu . Domluvil jsem se, že bych tam šel trénovat, protože jsem v té době byl bez angažmá v nejvyšší soutěži. Byl jsem doma a chtěl jsem zase pracovat s hráči a bylo mi jedno, zda je to 1.liga, 2.liga. Navíc jsme měli férovou dohodu, že pokud by přišla nabídka z ELH, že by mě uvolnili. Bylo to zajímavé. Moc se mi to líbilo. Hráči přestože chodili do práce, tak na tréninku nechávali všechno. Začali jsme hrát docela pohledný hokej, takže jsme nastartovali takovou tu změnu k lepšímu v Sokolově. Já jsem pak odcházel v říjnu s Miloslavem Hořavou do Litvínova.

Syn ADAM

On byl v té době ještě v juniorech. Já ho nikdy netrénoval a ani nemám tu ambici. Podle mě to není to pravé ořechové.

LITVÍNOVSKÝ TITUL

Tam se to sešlo. Výborně se trénovalo, výborná skladba týmu. Byli tam zkušení hráči Ručinský, Hübl, Lukeš, Trávníček nechci na nikoho zapomenout. K tomu výborný Francouz v bráně. Sedlo si nejen mužstvo, ale sedli jsme si i my v realizačním týmu. Spolupráce s hráči byla parádní. Celý rok se hrálo nahoře, byli jsme druhý po ZČ. Nakonec jsme to v 7.zápase v Třinci urvali pro Litvínov. Velikánská událost pro Litvínov, ale život jde dál……... ale jsem samozřejmě rád, že se to podařilo a vzpomínky na ty kluky zůstávají.

A nyní jich třetím rokem působíte v BK MLADÁ BOLESLAV. Jaký je Pavel Patera trenér?

Strašně zodpovědný, pracovitý a cílevědomý. Má všechny vlastnosti, které by trenér měl mít. Není úplně obvyklé, že bývalí dobří hráči se takhle zodpovědně věnují trenérské práci. Většinou si ti hráči už chtějí odpočinout a už nemají takovou chuť do práce. Ale on ji má a spolupráce s ním je skvělá.

ZÁKLADNÍ ČÁST

Vy jste měli za celou ZČ pouze dvě série, kdy jste prohráli 3 zápasy po sobě, ale přesto jste si z těch tří zápasů odnesli dva body. Dvě byly porážky v prodloužení. To je fantastická a ne úplně obvyklá bilance.

To není obvyklé. Vvždycky, když se tohle stane, tak říkám „užívejte si to, protože to není obvyklé“. Není to automatické, prostě se to tak sejde. Všichni tomu šli naproti. Hráči i trenéři pracovali, dávali tomu vše, aby ty výsledky byly. Ne pokaždé se povede, aby se to takhle všechno sešlo jako nám. Šlo to gólmanovi, nechybovali tolik obránci a útočníci byli trošku produktivní. . A z toho jsou pak takové výborné sezóny, kdy člověk cítí sílu toho týmu a ta práce se dělá lehčeji, než když člověk dělá všechno a tomu týmu to nejde. To se taky stává.

39 zápasů skončilo o gól, VP nebo o dva góly, což ukazuje na to, že jste byli každý zápas ve hře o body. Pouze jedno se Vám stalo, že jste nedali gól (prohra 0:1 se Zlínem). To ukazuje, jak stabilní výkony jste podávali….

Hlavně výsledků o gól bylo mraky. Ať už dobrých, tak i špatných. Bylo to strašně vyrovnané. Celá liga byla vyrovnaná. Ten tým je třeba bodově odskočený, ale zápasy jsou vyrovnané.

ČTVRTFINÁLE

A pak vstoupíte do play-off a úvodní dva zápasy zvládnete s nulou, to dodá velké sebevědomí….

To jo, určitě jo. Gólman byl skvělý. My jsme měli oba gólmany výborné v základní části. Gašper Krošelj se v závěru základní části zranil a tím se vsadilo na Růžu. Ten to chtěl splatit a ty nuly mužstvu strašně pomohly. Byl velice stabilní a chytal výborně.

Jedete ven k třetímu zápasu, dá se očekávat tlak domácích, ale vy je zmrazíte gólem u ve 3. minutě, navíc v závěru třetiny přidáte gól do šatny, byl tohle rozhodující moment série?

Každopádně hodně důležitý zápas, protože tam je strašný rozdíl 2:1 nebo 3:1. Takže když jsme ty dva doma zvládli a jeli tam, tak jsme věděli, že ten 3.zápas je důležitý. Každý zápas je důležitý, ale čím se blíží série ke konci, tím je důležitost toho zápasu vyšší a vyšší. Věděli jsme, že ten 3. zápas může sehrát obrovskou roli. Protože hrát s nimi druhý den za stavu 2:1, tak je tam riziko, že se to může srovnat na 2:2 a protáhnout na víc zápasů. Takže ten zápas byl veledůležitý. Zvládli jsme to a vedli 3:0 na zápasy a to už se těžko otáčí.

Vy jste ani jednou v sérii neprohrávali až ve 4.zápase 0:3. Přesto jste byli úplně v klidu, vy jste prostě věřili?

V klidu jsme byli. Mě se zdálo, že jsme byli v klidu až moc velkém. První třetina, ten začátek byl špatný. Byli jsme za to i zkritizovániv médiích a oprávněně. To jsme prostě nebyli my. Bylo to hodně špatný, ale bylo pozitivní, že jsme se dokázali v tom zápase zvednout. Nastartoval nás gól na 3:1 a pak, když jsme dali na 3:2, tak už jsme věřili, že máme na to abychom to otočili.

SEMIFINÁLE

Opět jste ukázali obrovskou morální sílu, když jste prohráli vždy úvodní zápas, přesto jste to dotáhli do toho 7.zápasu?

Myslím, že ano. I v základní části jsme s nimi hráli čtyři vyrovnané zápasy. Pak i v tom play-off to byly strašně vyrovnané zápasy, na to jak byl Třinec nabitý. Nakonec to celé vyhrál, protože Liberec dle mého názoru, stála série se Spartou moc sil. Byli potlučení, měli hodně zraněných, nemocných. Takže finále hráli s týmem, se kterým by neměli semifinále absolutně šanci zvládnout a postoupit. Na Třinec už neměli ani lidi ani síly. My je měli. Proto nás strašně mrzí, že jsme to nedotáhli. Jestli letos někdo na ten Třinec měl, tak jsme to byli my a byla to Sparta, ale ta s nimi nehrála. Co se týče 5na5, tak jsme s nimi neprohráli vůbec ani v jednom zápase, ani v té sérii. Oni si to vyhráli přesilovkami. Skončilo to, tak jak to skončilo. Dostali přesilovku 5na3 a tou rozhodli celou tu sérii.

V čem to bylo, že se Vám proti Třinci nedařili přesilovky, tak jako proti Pardubicím? Bránil to Třinec o tolik jinak než Pardubice nebo to bylo prostě jenom tím, že Třinec je, ke vší úctě k Pardubicím, jiný level?

S těmi Pardubicemi nám to vycházelo, protože oni nehráli oslabení úplně tak aktivně a to nám vyhovovalo. Třinec byl daleko aktivnější, takže jsme neměli tolik času, což sehrálo svoji roli. Každý zápas je jiný, ale jde i o počet těch přesilovek. Oni nám dali ze začátku nějaké góly z 5na4, ale ve druhé části té série, abych nekecal 5., 6., 7. zápas už nám gól z 5na4 nedali, protože jsme si je taky načetli. A už jim 5na4 nestačilo. Potřebovali 5na3.

COACH CHALLENGE

Zdržuje…. Krásně to bylo vidět při 6.semifinále. Oba zápasy začínaly ve stejný čas a hrály se stejně rychle. Přijde coach challenge a je 5 minut rozdíl. A pak nastane v 7. zápase rozhodující situace série a vy tu coach challenge ani použít nemůžete?

To jsou taková pravidla, na co se to smí použít a na co ne. To my samozřejmě respektujeme.

Horší je to, že v jedné situaci dostanete gól, kdy vám atakují brankáře a rozhodčí to nepřeruší. A v druhé situaci dáte gól a je neuznaný, protože jste atakovali gólmana. Myslím si, že tohle se musí v těch pravidlech jednoznačně pojmenovat.

Další situace. Situace s Pardubicemi, kdy Kosticyn zahrál vysokou holí 20 vteřin před tím než padl gól. My si vzali coach challenge, protože ten puk neopustil pásmo. Oni se na to podívali. Ano, byla to vysoká hůl a gól neplatil.

Ale nechápu, proč není stejné pravidlo, když je atakovaný gólman. Oni tím nedovoleným atakováním získají puk a za 5 vteřin dají gól. Tak nechápu, jak to může platit. Když může gól neplatit kvůli vysoké holi, která byla 20.vteřin před tím než padl gól.

Pořád je to porušení pravidel. Navíc dle mého názoru je ten atak gólmana daleko větší prohřešek. Tohle se musí prostě nějakým způsobem sjednotit, aby to pravidlo bylo jasný.

Aby když gól neplatí pro atakování gólmana, aby neplatil ani z následné akce, protože ten tým získá puk nedovoleným způsobem

Na závěr se vraťme ještě k reprezentaci. Vy jste působil u seniorské i té juniorské. Čeho si považujete víc? Hlavního trenéra u U20 nebo asistenta u seniorské?

To se nedá takhle říct. Je to práce u „nároďáku“ a to je vždycky čest. V roce 2000 jsme s Jardou Holíkem a kluky vyhráli, to byl pro mě obrovský zážitek. My jsme dokázali s mužstvem, které jelo na šampionát zachraňovat elitní skupinu MS, neprohrát zápas. Remizovali jsme i s Kanadou a s USA. Ttehdy se ještě neprodlužovalo. Odehráli jsme to na tři lajny. Ti kluci dokázal neskutečnou věc. Tohle se nestává často. Sstrašně jsem si toho vážil a užil jsem si to. Bylo to úžasné.

Co je složitější sestavit fungující formace v klubu nebo udělat nominaci na MS?

Každá ta práce má svá specifika. Nedá se to úplně srovnávat. V klubu je to ovlivněné i rozpočtem, vizí. Ten tým se nestaví na jednu sezónu. Nějací hráči dozrají, jiní jsou už za zenitem. A na to je třeba citlivě reagovat. Nenechat to být. To mužstvo se pořád tvoří, dotváří, ladí…. Kdežto do národního týmu berete hráče, kteří jsou k dispozici a z nich vybíráte to nejlepší a co si myslíte, že by mohlo fungovat.