Prezidentský deníček - 17.návštěva 18.05.2025
Pestrá neděle na Pražském hradě
Jak si užít volnou neděli?
Miluju, když se během jednoho dne podaří skloubit víc věcí dohromady – něco krásného vidět, něco nového zažít a ideálně se i trochu projít. Přesně taková byla moje neděle 18. května 2025 na Pražském hradě.
Začala jsem návštěvou Hartigovské zahrady, která je běžně nepřístupná. Pokračovala jsem do Plečnikova pavilonu v Jižních zahradách – tiché, elegantní místo s krásnými výhledy. Pak mě čekala výstava Czech Nature Photo 2025, kde jsem se na chvíli ztratila mezi dechberoucími fotografiemi přírody. A den jsem zakončila v Jízdárně Pražského hradu u výstavy Franta, která mi nabídla úplně jiný pohled na svět.
Byla to neděle přesně podle mých představ – klidná, inspirativní a plná krásy.
Open House Praha
11. ročník oblíbeného festivalu architektury Open House Praha se vrací na Pražský hrad. Návštěvníci se budou moci podívat do veřejnosti běžně nepřístupné Hartigovské zahrady a do Plečnikova pavilonu v Jižních zahradách Pražského hradu.
Hartigovská zahrada
Jižní zahrady Pražského hradu tvoří Rajská, Na Valech a také nejmenší Hartigovská, která byla k ostatním připojena až v 60. letech 20. století. Původně náležela k Hartigovskému paláci (též známému jako Věžníkovský či Salmovský), který nechala vybudovat v roce 1670 Isabela Švihovská ze Salmu. Zahrada i palác nesou jméno po hraběti Ludvíku Josefovi z Hartigu, který nechal postavit hudební pavilon v barokním slohu, kde pořádal koncerty. Nynější podoba zahrady je výsledkem úprav podle návrhu architektů Adolfa Benše a Richarda Podzemného. Fasáda pavilonu také prošla různými úpravami, nyní má jednotnou béžovou barvu. Zahrada je tvořena dvěma terasami propojenými schodištěm. Nejsou zde travnaté plochy, obvodové zdi jsou ale porostlé břečťanem a loubincem. Horní část zahrady zdobí pět plastik od Antonína Brauna. Zatímco čtyři jsou umístěny podél zdi, poslední, socha boha Dionýsa, je přímo v hudebním pavilonu. V současnosti čekají všechny sochy v depozitáři na restaurátorský zásah. Ve spodní části najdeme hlubší niku s již nefunkční kašnou, v jejímž středu byla dříve umístěna socha ženy z růžového mramoru a vodní rostliny. Vstup do zahrady vede přes zahradu Na Valech, běžně je však veřejnosti uzavřena.
Plečnikův pavilon
Na pozvání prezidenta Masaryka se slovinský architekt Jože Plečnik v roce 1920 stal oficiálním hradním architektem a na této pozici působil až do poloviny 30. let, byť do Prahy později už jen dojížděl z rodné Lublaně. Vedle úprav I. a III. nádvoří patří mezi jeho práce například i oživení zahrady Na Valech, která lemuje jižní průčelí Hradu od Rajské zahrady po Opyš. Páteří zahrady je promenáda, kterou architekt obohatil o několik zastavení, včetně známé Plečnikovy vyhlídky s dechberoucím výhledem na Prahu, pod kterou se nachází prostor zimní zahrady – Plečnikův pavilon. Půlkruhovou vyhlídkou s nízkým kamenným zábradlím nahradil Plečnik původní hradební baštu a zeď, které bránily přirozenému výhledu do města, a zpřístupnil tak jeden z nejkrásnějších pohledů na mohutnou kopuli chrámu sv. Mikuláše. Vyhlídka je pojata jako prodloužení pomyslné osy vedoucí z Býčího schodiště (respektive III. nádvoří) až k věžím zmíněného svatostánku na Malé Straně. Na pravém okraji vyhlídky (z pohledu od Hradu) umístil Plečnik opukovou pyramidu, jeden z typických motivů jeho tvorby; obdobné pyramidy bychom našli i v Lublani. V současné době je pavilon využíván jako galerijní prostor a mimo dobu konání výstav není veřejnosti přístupný.
https://www.hrad.cz/cs/kultura-na-hrade/program/open-house-praha-1-13248#from-list
Czech Nature Photo 2025: Kde příroda vládne
Výstava Czech Nature Photo 2025: Kde příroda vládne představí jedinečné snímky přírody z celého světa, pořízené fotografy z České republiky a Slovenska. Oceněné a vybrané fotografie zachycují fascinující krásu zvířat, rostlin i krajiny a zároveň upozorňují na důležitost ochrany přírody, která nenávratně mizí.
Soutěžní snímky byly vybrány renomovanou mezinárodní porotou složenou z odborníků na fotografii i přírodní vědy. Letošní 9. ročník se poprvé koná na Pražském hradě a přinese unikátní výběr – kromě aktuálních vítězných snímků budou k vidění i nejlepší fotografie z předchozích let.
FRANTA
Franta, vlastním jménem František Mertl (nar. 1930), patří k výrazným představitelům figurativní malby. Rodák z Třebíče a absolvent Akademie výtvarných umění v Praze žije od roku 1958 v jižní Francii, kde přijal umělecké jméno Franta. Zpřetrhané vztahy s Československem však obnovil již na přelomu 60. a 70. let, kdy se prosadil v Paříži a kdy byl jeho obraz zakoupen do sbírky Národní galerie v Praze. Pro širší české publikum ovšem jeho tvorba, v jejímž centru stojí lidská figura a vztah člověka ke světu, zůstává přes řadu realizovaných výstav málo známá.
Třicet let od první pražské retrospektivy v Karolinu, organizované tehdejším Českým muzeem výtvarných umění v Praze v roce 1995, představuje nynější výstava v Jízdárně Pražského hradu sedm dekád umělcovy tvorby včetně velkoformátové tušové kresby a bronzové plastiky. Koná se u příležitosti udělení státního vyznamenání České republiky umělci v roce 2023. Díla představená na výstavě jsou zapůjčena jak od samotného autora, tak z českých a francouzských muzeí umění a soukromých sbírek, včetně Národní galerie Praha, Moravské galerie v Brně, Muzea moderního umění Paříže nebo Národního centra výtvarných umění v Paříži.
Výstava je řazena chronologicky a umělcovo dílo představuje v kapitolách věnovaných jednotlivým dekádám; z tohoto konceptu vystupuje její tematické srdce, které se zaměřuje na odsouzení násilí a války. Aktuálnost Frantovy tvorby spočívá právě v umělcově citlivosti vůči kráse i hrůze lidského bytí, které se ocitá pod politickým, technickým nebo konzumním tlakem moderní společnosti. Jeho plátna jsou nejen svědectvím o kruté nespravedlnosti, ale také výzvou k solidaritě s lidmi v ohrožení.
https://www.hrad.cz/cs/kultura-na-hrade/program/franta-13130#from-list