Míša jméno mé
Pomáhám lidem s rozvojem jazykových dovedností a osobním růstem
Míša, těší mě.
Provázím vás rozhovory, díky kterým přestanete o změnách jen uvažovat a začnete své vize krok za krokem realizovat – udržitelně, bez vyhoření a s čistou hlavou.
Jsem obyčejná holka, která miluje aktivní životní styl – ať už na kole, lyžích, bruslích, nebo ve vodě. Když zrovna nesportuji, ráda se podívám na dobrý hokej nebo šipky. Baví mě neustále se rozvíjet, ať už skrze osobní růst, nebo sdílení zkušeností s druhými. Věřím, že nejšťastnější lidé jsou ti, kteří dělají šťastnými ostatní tím, co sami milují. Jazyky mě fascinují, protože otevírají dveře do světa. Jejich učení mi přináší radost. Focení je pro mě dalším způsobem, jak zachytit a prožít život naplno. A když den zakončím dobrým bezlepkovým jídlem a inspirativní knihou, jsem šťastná jako blecha. Snažím se užívat si život v jeho plné kráse.
Co mě formovalo jako člověka
Každý z nás má svou cestu, která nás formuje – skrze výzvy, inspiraci i chvíle zastavení. Roky 2023–2024 pro mě byly obdobím, kdy jsem si uvědomila, že někdy je potřeba udělat krok zpět, abychom mohli jít dál – silnější, vědomější a autentičtější.
Inspirovaly mě osobnosti, které si stojí za svými hodnotami – například pan prezident Petr Pavel a jeho klidná síla, nebo Jan Mühlfeit, který mi pomohl nahlédnout hlouběji do světa lidského potenciálu a poznání sebe sama.
Velkou roli v mém životě hrají také vědomé nástroje a projekty, jako je diář Clever Minds nebo Pěstuj neuron – připomínky, že růst začíná uvnitř nás.
Moje cesta však není jen o inspiraci, ale i o vytrvalosti. Od zkoušky na ZČU a maturity z češtiny až po lekce z reálného života – třeba bezlepková dieta, která mě naučila poslouchat své tělo, nebo Turnerův syndrom, který mi ukázal, jak cenné je zdraví a empatie.
A když se potřebuji znovu napojit na radost, připomenu si okamžik, který spojil celou zemi – Nagano 1998, symbol víry, že i nemožné se může stát skutečností.
Moje cesta je mozaikou lidí, zkušeností a poznání. A i když se může měnit směr, jedno zůstává stejné: Cesta je cíl.
A jak to bylo s hokejem ....?
Některé příběhy začínají prvními krůčky, jiné prvním gólem. Ten můj začal ve školní lavici – a od té doby už se hokej stal mojí celoživotní vášní. Psala se středa 18. února 1998. Bylo mi deset let, seděla jsem ve školní lavici a místo učiva jsem hltala obrazovku s čtvrtfinálovým zápasem Česká republika – USA na olympiádě v Naganu. A přesně tam, v tu chvíli, začal můj hokejový příběh.
Najednou jsem měla jedinou touhu – stát se hokejistkou. Jenže můj zdravotní stav mi to nedovolil. V tu chvíli to vypadalo jako konec snu. Ale nebyl. Jen se ukázalo, že moje cesta k hokeji povede jinudy. Začalo to nenápadně – občasným sledováním zápasů, třeba památného semifinále Plzeň–Vsetín (1999/2000). Postupně se ze zvědavosti stala vášeň. A když jsem si v sezóně 2005/2006 pořídila první permanentku (ano, tehdy ještě procvakávací 😊), byl to okamžik, kdy jsem se stala součástí hokejové rodiny naplno.
Hokej mě naučil pravidelně se těšit, sdílet radost i nervy s ostatními fanoušky a užívat si atmosféru, kterou nic nenahradí. A protože jsem chtěla být ještě blíž, přenesla jsem hokej i do svého studia – v roce 2012 jsem mu věnovala svou bakalářskou práci o sportovní publicistice. Inspiroval mne i k založení vlastního webu.
Hokej mne dovedl i k práci v Koreis-Brown Investments. Na hokejových zápasech mne fascinuje to, že je každý jiný. Každý má svůj neopakovatelný příběh, atmosféru a svého hrdinu. Nikdo dopředu neví, co se během zápasu odehraje. Když se na to zpětně dívám, uvědomuju si, že i když jsem nikdy nestála na ledě s hokejkou v ruce, hokej se stal pevnou součástí mého života. Naučil mě, že sny se někdy neplní tak, jak si představujeme, ale to neznamená, že se nenaplní vůbec. Jen k nim někdy musíme dojít jinou cestou.
A já jsem za tu svou nesmírně vděčná. 💙
Pracovní zkušenosti
- Metalsource - Bohumil Sluka
- Technimat
- Koreis-Brown investment
- Gate Wear
- Česká pošta
V profesním životě jsem získala zkušenosti hlavně v menších firmách, kde je potřeba zvládat věci od A do Z – od rychlého rozhodování až po dotahování detailů. Díky tomu jsem se naučila velké samostatnosti, flexibilitě a schopnosti vidět souvislosti napříč celým procesem.
Mám za sebou také organizaci různorodých akcí – od služebních cest a prezentací na veletrzích přes besedy a workshopy až po menší komunitní setkání nebo brunch.
Velkou část mojí práce tvořila komunikace s velmi pestrou škálou lidí – od byznysmenů přes podnájemníky, řidiče až po zákazníky různého věku i národností. Právě to mě naučilo přizpůsobit styl komunikace situaci i člověku.
Zároveň jsem si prošla intenzivní praxí multitaskingu, kdy bylo běžné řešit několik věcí najednou a udržet v tom systém, klid i prioritu toho podstatného.