POUR TOUR – výprava do Zugu

Je středa, 9. října 2019.  Hodiny ukazují 6:30 a všech 9 účastníků výpravy do Zugu se vítá na parkovišti u OC Olympia Plzeň.  Okolí ještě zahaluje tma. Zásoby jídla, plzeňské pivo, spacáky, dresy i šály jsou v zavazadlovém prostoru a Pour Tour může vyrazit na cestu. V Regenstaufu začíná pršet. To ale pohodovou náladu v autě nemůže pokazit. Vypráví se historky z předchozích výjezdů, probírá se sestava na večerní zápas i další program Indiánů v CHL. Dojde i na aktuální témata jako je začátek domácího zápasu se Spartou Praha nebo mimohokejové téma – poslední rozloučení s Karlem Gottem. V Rohre děláme první zdravotní přestávku. A pak i přes hustý déšť ukrajujeme další a další kilometry z naší cesty  v dobré náladě. Občas padne oblíbená dětská hláška „už tam budem?“. Po pěti hodinách jízdy děláme tankovací a kávovou přestávku. Švýcarsko už je na dosah. Poslední kilometry směr Zug tráví každý po svém. Z přední řady voní svačinka, uprostřed se spí a vzadu se diskutuje.

14.00 - ZUG - jsme tady.

Youth hostel, kde jsme ubytovaní, dělí od Bossard arény jen silnice.  A tak po vybalení a malém občerstvení vyrážíme v dešti na obhlídku okolí. V přístavu obdivujeme řadu krásných malých i větších lodí, potkáváme i několik rybářů. . Kolemjdoucího pána poprosíme, zda by nám udělal společnou fotografii. Nakonec se ukáže, že je to také fanoušek, který přijel za hokejisty do Zugu. A tak se dáváme do řeči. Svět je zkrátka malý. Pak vyrážíme na prohlídku Bossard arény. Nejprve se kocháme v místním fantastickém fanshopu. Nejvíce naší pozornosti patří dresu Honzi Kováře – patriotismus je patriotismus. Hala je překrásná a i když 9 let stará, stále září novotou. Právě v ní probíhá dětský trénink, který z hlediště sleduje nějaký pán s dítětem v náručí. Když slyší češtinu, dá se s námi do řeči. Je to Zlíňák pracující a žijící v Zugu. Prozkoumali jsme  útroby haly, pořídili spoustu fotek a vydáváme se do  Starého města.  Dloubeme se v nose ... :-D Obdivujeme místní památky i všudypřítomnou zeleň. Najdete ji  na střechách i terasách domů. Naší pozornosti neuniknou ani místní obchody. Za zmínku stojí zejména ten s vozy Ferrari nebo s elektrokoly. Jednou z malebných uliček se dostáváme zpět do přístavu, kde si můžeme vychutnat překrásný západ slunce, kterému déšť přidává zvláštní atmosféru. Opět uděláme pár fotek, ale je nejvyšší čas si obléci dresy a šály…..

V kotli se nás schází téměř 40 (ne jak uvedla tisková mluvčí v rozhovoru s Petrem Strakou 20), což je na všední den a vzdálenost téměř 700 kilometrů velmi slušné číslo. Přišli nás podpořit i Češi žijící v Zugu. Jedná se o dva Motoráky a tři Ropáky. Na začátku zápasu zdravíme Honzu Kováře a pak hned rozjíždíme skvělý support, který ještě umocní góly Petra Straky a Petera Čerešňáka. V průběhu zápasu vidíme několik postrkovaček mezi Honzou Kovářem a Mírou Indrákem. Jinak se hraje hokej odpovídající tomu, že obě mužstva mají už jistý postup. Bohužel domácím se povedla druhá třetina. Nejprve v rozmezí dvou minut smazali dvoubrankové manko. A když pak v závěru třetiny otáčí skóre dvěma góly Martschini, velmi slušně zaplněná Bossard aréna ožívá. Živo je i v plzeňském kotli, kam dorazila skupinka domácích fanoušků se 40 pivy. Support probíhá i nadále na slušné úrovni. Dokonce rozjíždíme mašinku, do které se postupně zapojí celý kotel. Po zápase se ještě snažíme vyvolat hráče zpět, ale bez odezvy. A tak alespoň hromadným skandováním doprovázíme, jak hodnocení trenéra Čiháka, tak rozhovor Petra Straky. Pak už míříme na hotel, kde probíhá hodnocení zápasu u plzeňské „Dvanáctky“.  V 0:25 odcházíme všichni spát.

Den druhý začínáme snídaní. Poté hurá pro čokolády, protože odjet ze Švýcarska bez čokolády by byl hřích. A v 10:30 vyrážíme směr Plzeň. Unavení, ale se spoustou zážitků. Po pár kilometrech navíc začíná opět pršet a déšť nás provází až do Plzně.. Cestu si tentokrát krátíme zpíváním nejrůznějších českých písniček. Nechybí klasiky Karla Gotta či Kabátů, ale dojde třeba i na Vysoký jalovec. Vzhledem k počasí a výsledku zápasu zařazujeme do našeho repertoáru i Není nutno. Hudební produkci zakončíme  Modrobílou.

Byly to krásné dva dny, které vrcholí společnou večeří na Přimdě. A já děkuji oběma řidíčům, kteří zvládli cestu skěle a v pořádku nás dovezli zpět do Plzně.