Plzeňská kadeřnice pomáhá ženám bez vlasů. Darovat je můžete možná i vy
Plzeňská kadeřnice pomáhá ženám bez vlasů. Darovat je můžete možná i vy
Přijít o vlasy není pro nikoho, a zvlášť pro ženy, ničím příjemným. Ztrátu vlasů může zapříčinit například léčení chemoterapií nebo onemocnění alopacií. V každém případě jde o velký zásah do životů a sebevědomí všech, které to postihne. Plzeňská kadeřnice Jaroslava Fundová Vlková našla před sedmi lety cestu, jak takovým ženám, mužům i dětem, ve svém salonu v Rooseveltově ulici pomáhat.
Jak taková pomoc v praxi vypadá?
Pokud k nám přijde žena s dlouhými vlasy, která chce udělat změnu účesu a chce ostříhat, nabídneme jí, že může své vlasy darovat na dobročinné účely. A pokud souhlasí, má u nás střih zadarmo. Ale může se rovnou přihlásit i sama s tím, že chce darovat vlasy a objednat se přímo na darování. I v tom případě má samozřejmě službu zadarmo. Já sama pracuji už mnoho let s klienty, kteří mají problémy s vlasy, padají jim nebo mají lupy a vnímám, jak strašně jim to vadí. Jsou z toho nešťastní, protože vlasy bývají to první, čeho si na někom všimnete. Hledala jsem proto nějakou cestu, jak takovým lidem pomáhat a našla jsem si nadační fond Daruj vlasy.
O co konkrétně jde?
Do tohoto fondu posíláme vlasy, které nám lidé darovali. Tam se zkontrolují, zda jsou v pořádku a zaevidují se. To je hodně důležité, protože dárkyně v tu chvíli ví, že jsme tam ty její vlasy opravdu poslali a že někomu pomohou. Následně se z nich vyrobí paruka pro někoho, komu vlasy z důvodu nemoci nerostou.
Mluvíme o dárkyních, ale může být dárcem vlasů i muž? Většina jsou opravdu ženy, jen občas se odhodlá i nějaký pán. Jsou to tak tři čtyři do roka, zatímco ženu tu máme průměrně jednou do týdne. Je to asi proto, že muži si nenechávají tak často narůst dlouhé vlasy. A většinou je sem dovedou stejně jejich ženy, protože chtějí, aby udělal změnu a měl raději krátké.
Když je řeč o délce, musí mít darované vlasy nějakou minimální délku?
Musí mít alespoň 40 centimetrů. Když si představíte, že to je délka vlasu od hlavy a o něco se přijde zavlásenkováním, tak z toho máte jen trochu delší mikádo. A většina z žen, které přišly o vlasy, je měla dlouhé a chtějí tedy opět dlouhé. A upřímně řečeno, když máte paruku a ty vlasy jsou kratší, tak se to hůře upravuje a je to poznat. Paruky se dělají i krátké, ale je to složitější. Ty dlouhé si navíc může po čase majitelka nechat třeba i zkrátit.
Je o nějaký typ vlasů větší zájem, myslím co se týče barvy, třeba blond nebo naopak černé vlasy?
Ten nadační fond je vděčný za každý culík, co my tady ustřihneme, protože jim to opravdu pomáhá. Ale když už mluvíme o tom, které vlasy mají větší hodnotu, tak jsou to vlasy zdravé, nebarvené a ideálně přirozeně světlé. A co je zajímavé, mohou být darovány i vlasy šedivé. Některá žena měla třeba šediny a chce je nosit i dál a tak pro ni vyrobí paruku ze šedivých vlasů.
A naopak, jaké vlasy se pro výrobu paruky nehodí? Pokud jsou obarvené nebo nějakým způsobem poškozené, s takovými se hůř pracuje. Nevhodné jsou také vlasy zničené chemicky nebo mechanicky, když nemají správnou výživu od cibulky.
Stává se tedy, že musíte proto někdy nějakého dárce odmítnout?
Občas se to stane. Ale je tam možnost, že pokud jsou vlasy zničené jen v koncích, pak lze darovat vlasy kratší, které se použijí třeba jen na ofinu nebo na patku. V takovém případě už ale střih takoví dárci zadarmo nemají.
Najdou se i ženy, které chodí vlasy darovat opakovaně?
Máme pár takových klientek, které za tu dobu přišly i několikrát. Jsou dokonce takové, které si vlasy právě proto nechávají narůst a není to tedy z důvodu změny účesu, ale darují vlasy rovnou s tímto úmyslem. Vlasy sice nerostou tak rychle, ale po dvou třech letech už lze zase přijít.
A jaké ženy vlasy darují? Chodí častěji starší nebo mladší?
Řekla bych, že spíše mladší. Asi proto, že jim rychleji vlasy rostou a také častěji mění účesy. A nebo to bývají malé děti, které rodiče přivedou na první větší stříhání, když jim nechali narůst dlouhé vlásky a pak zjistí, že už jim překážejí.
Je to tak, že dětské vlasy se používají na dětské paruky a vlasy od dospělých pro dospělé? Je to v podstatě jedno. Některá žena třeba mohla mít jemnější vlasy, pak se v takovém případě použijí na paruku pro ni dětské vlasy. Zásadní rozdíl v tom tedy není.
Jak se vlastně taková paruka vyrábí?
No je to náročná práce! Vlásenkářka, kterých už dnes moc není, musí ručně našít každý vlas do té paruky. Pěkně jeden po druhém, do průhledné síťky, která není vidět na hlavě. Do ní se malým háčkem vkládají vlasy, které se pak zachycují takovým uzlíkem. Je to opravdu mravenčí práce, takže vyučených vlásenkářů dnes už moc není. Mladí dnes chtějí být spíše kadeřníci nebo jdou na úplně jiná řemesla. Vlásenkářky se ale uplatní dnes třeba i v divadle nebo vyrábějí i komerční paruky, které se pak dají koupit.
Paruku dostávají zájemci od nadačního fondu zadarmo, ale nedostane ji asi každý. Musí splnit nějakou podmínku?
Jde o dobročinnost, takže je to primárně určené pro ženy, které jsou v nějaké finanční nouzi nebo malé holčičky, jejichž rodina nemá peníze na to, aby si takovou paruku koupili. Mohou proto požádat nadační fond a když jim je žádost schválená, dostanou paruku zdarma.
Zmínili jsme se i o komerčních parukách. Ty se tedy dají normálně koupit? Když přijdete vlivem nemoci o vlasy, pojišťovna vám na paruku něco málo přispěje, v průměru asi 5 tisíc korun. Ale za to paruku neseženete, leda z umělých vlasů. A to je na hlavě nepříjemné, škrábe to a svědí a nedá se to mýt. Nejlepší je z přirozených vlasů a tam cena začíná na 25 tisících. A to je minimální cena a ještě za krátké vlasy. Když jsou polodlouhé nebo dlouhé, tak to je už 40 až 50 tisíc korun. Představte si situaci, že jsou ty ženy dlouhodobě nemocné, na neschopence, nebo se léčením vydaly z peněz a teď najednou si ještě musejí za tuhle částku pořídit paruku. Bývá to mimo možnosti těchto žadatelek a proto se obrací na nadační fond.
Jak probíhá výběr vhodné paruky pro jednotlivé zájemkyně?
Ony se dělají ve více velikostech. Vybírá se podle požadavků konkrétní ženy, zda chce dlouhé, světlé, tmavé nebo jaký střih vlasů by chtěla nosit. Změří se velikost hlavy a když jsou odpovídající skladové zásoby požadovaných vlasů, začne se s výrobou.
Jaký je zájem o takto vyrobené paruky a jak dlouho se na ni čeká?
Žadatelů je opravdu hodně, tak se někdy čeká dlouho. My zde pravidelně alespoň jedou za týden střiháme někoho na darování, ale na výrobu jedné paruky se potřebují vlasy od dvou až tří dárců a výroba trvá zhruba měsíc. Když jsou pak paruky vyrobené, tak se sejde někdy i několik žadatelek, aby si je vyzkoušely. Paruky se pak ještě zastřihují a tvarují, aby to té ženě sedlo. Aby to byl účes, u kterého nepoznáte, že jde o paruku. Protože když takovou ženu pak potkáte na ulici, tak byste neměl poznat, že nemá své vlasy.
Jak se ustřižené vlasy do fondu předávají? Musíte je nějak speciálně balit? My vlasy na darování zagumičkujeme, udělá se 4 - 6 culíků a ty se ustřihnou. Pak dodáme ještě jednu gumičku, aby se nám nerozpadly a byly v tom tvaru jak rostly. Zabalíme je do jednoho většího balíku a přiložíme darovací smlouvu. Tu každý dárce vyplní, aby se pak našel na stránkách fondu. Vše dáme do pytlíku a společně s vlasy od jiných dárců pak posíláme přibližně jednou za měsíc na adresu fondu.
Dárce se tedy dozví, pro koho byly jeho vlasy konkrétně využity?
Ano dozví, proto právě s tímto nadačním fondem spolupracujeme, protože je to transparentní. Když vlasy darujete, tak se během dvou tří měsíců objevíte na stránkách nadačního fondu na seznamu dárců. Když se použijí, tak u každé té paruky je napsáno, z jakých vlasů se udělala. A ženy, které ty paruky dostaly, se pak i fotí a natáčí, takže je to i hezky zdokumentované.
Je pak pro vás odměnou vidět, k čemu byly vlasy od vás využity?
Samozřejmě. Ale hřeje nás i dobrý pocit z reakcí některých lidí. Měli jsme tu třeba dámu, která podstupovala chemoterapii a věděla, že při ní přijde velmi rychle o své vlasy. Oslovila nás, zda si je u nás může ostříhat a abychom je poslali někomu jinému na paruku, když ona sama je mít už nemůže.