PETR KOŘÍNEK – Plzeňák, který s hokejem procestoval svět

Plzeňák, který s hokejem procestoval svět. Finsko, Švédsko, Slovensko, Německo, Itálie tam všude si Petr Kořínek zahrál hokej.

CESTOVATEL

Lukko Rauma

První zahraniční angažmá. Finská štace navíc začala pro Petra Kořínka velice úspěšně. Lukko Rauma porazila v zápase o 3.místo Tappara Tampere 3:2 v prodloužení. ,,Byla to moje první sezóna v zahraničí. Šel jsem do Finska, takže začátek hodně těžký, protože od cizinců se vždycky čeká hodně. Ale myslím si, že sezóna byla perfektní. Měl jsem, tam dobré spoluhráče. Spousta hráčů, kteří byli v reprezentaci Finska nebo se do reprezantace dostali v dalších letech. Byl to trochu jiný hokej. Bylo to hodně rychlé a pro mne velmi dobrá zkušenost do budoucna." A jaké bylo hrát na klubové úrovni o bronzovou medaili na jeden zápas? ,,Měli to tenkrát takhle nastavené. Hrálo se play-off a potom jeden zápas o bronz. Oni v té době zjišťovali, jak by to bylo nejlepší. Nechtěli prodlužovat sezónu, tak to dali na jeden zápas."

KaIPa Kuopio

V devátém největším finském městě se specifickým dialektem strávil dvě sezóny. ,,Kuopio je hodně na sever, takže na zápasy se dojíždělo daleko, byly to štreky. Myslím, že to byly dobré sezóny, rád na to vzpomínám. Finsky jsem se moc nenaučil. Po nějakém čase jsem drobet věděl o čem se kluci baví, ale jinak jsme mluvili anglicky."

Švédsko – finská sezóna

V sezóně 1997/1998 si Plzeňský rodák vyzkoušel švédský i finský hokej. ,,Švédové hrají trošku jiný hokej, ale víceméně podobný tomu finskému. Hodně brusliví a techničtí hokejisti. Bohužel v Södertälje jsme měli mančaft trochu horší, takže tu sezónu se hrálo o sestup. Další změna v životě, nádherné prostředí. Po této stránce naprosto super, ale hokejově to úplně ideální nebylo."

A jak prožívali Švédové Nagano? ,,V té době byla reprezentační přestávka, takže my jsme měli nějaké turné po Švédsku, hráli jsme nějaké zápasy. Já samozřejmě sledoval hokej, takže jsem brzo ráno vstával. Švédům se to moc nepovedlo, ale olympiádou také žili. Přeci jenom to byla první olympiáda, kde byli nejlepší hráči světa. O to cenější je vítězství. Kluci mi to přáli a potom mi gratulovali."

Slovensko

Úspěšné hokejové období prožil Kořen ve Slovenském Zvolenu, kde se stal nejproduktivnějším hráčem a nejlepším nahravačem Slovenské ligy a ještě vybojoval s týmem bronzovou medaili. ,,Určitě úspěšné angažmá. Mančaft měl ambice vyhrát. Jediná kaňka byla, že jsme nevyhráli ten titul, bohužel. V semifinále jsem prohráli. Osobně se mi hodně dařilo, vyhrál jsem bodování, za což jsem byl rád, ale vyměnil bych to za postup do finále, protože ten klub ty ambice minimálně na finále měl."

V závěru kariéry si zahrál ještě Německou DEL a v Itálii.

A kde se hokejovému cestovateli nejvíc líbilo. "To takhle nemůžu říct, kde nejvíc. Každý mělo svoje. Ten život je všude trochu jiný. Ve Finsku, tam je to víc takové komornější. Je tam hodně tma, takový větší klid. Ve Švédsku jsme bydleli v poměrně velkém městě, ale bylo to podobné Finsku. V Německu je život podobný jako tady a v Itálii bylo hezké to prostředí, ale hokejově to bylo trochu horší, ale to prostředí tam bylo hezké."

PLAY-OFF 1992 POHLEDEM PETRA KOŘÍNKA

návštěva ZOO

,,Bylo to semifinále, kdy se hrálo na 3 vítězné zápasy a my jsme prohráli třetí zápas u nich docela vysoko, takže jsme byli před vypadnutím. Pravidelně před zápasem máme ráno rozbruslení. Kluci toho měli dost. I Marek Sýkora poznal, že toho máme dost, zvlášť po tom debaklu. Sami hráči jsme se domluvili s Markem, že vynecháme rozbruslení a půjdeme do přírody. Zvolili jsme ZOO. Čtvrtý zápas jsme zvládli a potom i ten pátý doma."

požár zimního stadionu

,,Trošku to degradovalo ten zápas. Bylo to hodně nebezpečné, naštěstí už spousta lidí ze zimáku odešla, ale nevypadlo to dobře. Hlavně druhý den, když jsme přišli na zimák. Sedačky a led zničený. Hlavně jsme za dva dny začínali finále s Trenčínem, takže to nevypadalo moc dobře. Ale byla tu obrovská euforie a podařilo se dát zimák do kupy."

Dalším momentem, který se zapsal do dějin památné finálové série Pzeň – Trenčín je véčko Petra Kořínka, kterým oslavil proměněný nájezd. ,,Vůbec to nebylo připravené, to bylo spontální. Trenčín vynikající mančaft ve finále. Měli tam skvělé hráče Pálffy, Stūmpel. To véčko bylo spontální. První zápas jsme prohráli, druhý na penalty vyhráli. Takže to bylo na oslavu vítězství. Momentální euforie.

Plzeň hrála ve své historii dvě finále. Jak vzpomíná Plzeňský patriot na finále 2013? ,,Myslím si, že celé období, co se Martin Straka vrátil, bylo úspěšné. Několikrát se vyhrál Prezidentský pohár, to mužstvo bylo dobře sestavený. Martin k tomu přispěl hrozně moc a ty sezóny před nám to unikalo, i když jsme vyhráli základní část, tak v semifinále nebo nějak nešťastně se vypadlo, nedotáhlo se to do konce. A tohle byla jedna z posledních sezón Martina Straky, kdy to zase vypadalo, že bychom si mohli šáhnout na ten vrchol. Myslím, že tu byla perfektní atmosféra i mezi všemi bývalými hráči. Všichni jsme chodili na hokej a drželi s týmem. Věřili jsme tomu, že ten rok to vyjde. I já k tomu přispěl tím, že jsem držel s hráči basu a neholil se." A co, jste říkal na fair-play Tomáše Slováka? ,,Koukali jsme na to zpětně, jestli se měl přiznat nebo ne. Na druhou stranu takové fair-play, co tam předvedl. Obdivuji ho za to, že to udělal, I když jsme tu branku dostali, myslím si, že ten pán Bůh to viděl a že nás odměnil tím, že jsme to prodloužení vyhráli."

PETR KOŘÍNEK - TRENÉR

Petr Kořínek na ledě vždy patřil k největším pracantům a nepolevil ani po konci aktivní kariéry. Vrhl se na trénování. ,,Po skončení kariéry jsem úplně nevěděl, co budu dělat, asi v 41 letech. Člověk přemýšlí. Ale chtěl jsem zůstat u hokeje, protože ho mám rád. Takže jsem si začal dělat školy. A začal trénovat žáky. Dneska mám juniorku, dorost, takže už jsou to větší kluci. Myslel jsem si, že to není tak těžké. S odstupem času vidím, že to není jednoduché, protože jako hráč jsem se vždycky staral sám o sebe. Snažil jsem se podat co nejlepší výkon. Ale jako trenér, ať jsou to děti nebo ti starší kluci, jsem zoodpovědný za 22 hráčů. A vždycky jsou tam nějaké stavy těch hráčů. Hráči nejsou úplně stejní, takže s nimi musite jednat, mluvit, být i psycholog. Dneska jsou samozřejmě problém trochu i rodiče. Není to legrace. Člověk to musí nějak zvládnout, aby ten tým fungoval. Je za to zoodpovědný, takže vůbec žádná lehká práce trenéra. A dneska s odstupem času obdivuju ty trenéry, kteří mě trénovali. Myslel jsem si, jaká je to legrace. Vůbec ne. Je to hodně těžká práce."

A kdo jsou ti trenéři, které obdivujete? ,,Musím vzpomenout. Když jsem byl malý, začínal jsem asi ve 3.třídě, takže určitě p.Fait, p.Sedláček, který tady byl dlouho. Ty na mě měli určitě vliv v žácích. Trénovalo se trošku jinak, ale dokázali nás ovlivnit. Byli jsem tu s Josefem Řezníčkem, spolu jsme vyrůstali. My jsme tenkrát nebyli žadné hvězdy, ale trenéři nás hnali abychom se zlepšovali. Potom třeba p.Mařík, který mě trénoval v dorostu. Na tyhle trenéry určitě vzpomínám jako mladý.

Potom v dospělosti Marek Sýkora s Radimem Rulíkem, určitě taky dobrá dvojice, s kterou jsme měli úspěchy."

A jak se jako mládežnický trenér díváte na zařazování mladých hráčů do A-týmu ,,Tady za ta léta dáváme šanci mladým hráčům. Je tady těch hráčů spousta. Dneska třeba Jan Kovář je ve Švýcarsku a Dominik Kubalík v NHL. Spousta těch hráčů je zařazená do A-týmu. Myslím si, že to je dobře z toho pohledu, že ti kluci vidí, že je tu nějaká budoucnost. A pokud budou pracovat, budou se snažit, budou podřizovat všechno hokeji, že ta šance je a že ji od Martina Straky dostanou. Mě jako trenéra potěší na srdci, když vidím, že ti kluci se prosazují, a že tady hrají. Dneska třeba Jakub Pour, Matyáš Kantner, Petr Kodýtek a další. Potěší to, že ti kluci na sobě pracovali a dneska hrajou Extraligu."

Číslo 44 a Plzeňští fanoušci

Petr Kořínek oblékal v Plzni dres s číslem 44 a na stadionech soupeřů byl stejně "populární" jako Ryan Hollweg, který oblékal dres se 44 na zádech o několik sezón později. ,,Ryan byl platný pro mužstvo, měl svojí roli v týmu. Já jsem měl rád trvdou hru, ale na druhou stranu jsem se snažil hrát hokej, tvořit. Ryan samozřejmě měl roli v týmu danou a hrál prostě ten svůj Kanadský styl. Na to kolik měl trestů, tak si myslím, že hrál poměrně čistě, ale bohužel rozhodčí mu to pískali. Ale tu roli tam měl, hrál hodně tvrdě a z mého pohledu byl hodně platný pro mužstvo."

S Ryanem pojí Kořena ještě jedna věc. Oba byli oblíbenci Plzeňského publika ,,Já jsem to zažil z obou stran. Já si hrozně vážím našich Plzeňských fanoušků, protože si myslím, že máme hodně výbornou atmosféru. Třeba v Brně nebo ve Zlíně se hraje taky těžko. Ale já jsem si vždycky vážil našich fanoušků. Slyšel jsem to i od spoluhráčů z reprezentace. Většinou říkali, že když jeli do Plzně, tak strašně neradi a strašně blbě se jim tady hrálo. Takže klobouk dolů před našimi fanoušky a tou atmosférou, která tady je neskutečná, Všechny týmy včetně těch nejlepších s tím mají problémy. Hlavně aby to hráčům i fanouškům vydrželo do play-off." burcuje tenhle velký sympaťák závěrem velice příjemného povídání.