MATĚJOVSKÝ, olé! Chorál, který zná každý Plzeňský hokejový fanoušek

Radek Matějovský býval pěkný brousek. Hrál fyzicky, nikoho se nebál. Uměl přitvrdit, v pravý čas dodat sobě i spoluhráčům energii. Dostat tribuny do varu. Byl to zkrátka buldok a miláček tribun v tom nejlepším slova smyslu. Důrazný útočník zanechal vrcholového hokeje poměrně brzy - už ve 33 letech. Nyní předává své zkušenosti dětem v Pilsen Wolves.

Jak jsi se dostal k hokeji?

,,Můj táta hrál kdysi hokej, takže jsem to měl tak trochu předurčené . Bylo mi 5 nebo 6 let, když se mi zeptal, jestli bych to chtěl také zkusit. Šli jsme na první trénink a tam jsem řekl, že chci hrát. Pak už to plynule pokračovalo."

Jsi rodák z Prahy. Proč Slávie a ne Sparta?

,,Já jsem to měl dokonce blíž na Spartu, z Proseka do Holešovic to byl kousek. Ale táta byl na vojně se Slávistickým patriotem panem Slížkem. Po vojně se někde potkali a on řekl tátovi, že trénuje na Slávii. Takže defacto kvůli panu Slížkovi bylo rozhodnutí pro Slavii."

Ty jsi začínal jako obránce ...

,,Začínal jsem jako obránce, ale jelikož jsem dával hodně gólů, tak mě asi v 5.třídě dali do útoku a už mi to zůstalo."

V sezóně 1995/1996 jsi se dokonce stal nejlepším střelcem juniorky Slávie ...

,,Jo, ten rok mi to tam nějak padalo.“

Hned následující rok jsi už nastupoval za áčko Slávie. Jak vzpomínáš na první zápas?

,,To bylo v Pardubicích za pana Sýkory. Skočil jsem tam na 3.třetinu na 2-3 sřídání. Pamatuju si akorát, že jsem byl hrozně nervózní."

Zahrál jsi si na MS U20. Jak na něj vzpomínáš?

,,Vzpomínám na to v dobrém. Tam mě vzal pan Martinec. Ačkoliv jsem to vůbec nečekal, že bych něčeho takového mohl dosáhnout. Navíc mě dal k Ondrovi Kratěnovi a Davidovi Hruškovi, se kterými jsem odehrál předtím jeden turnaj. Na turnaji se nám dařilo, takže nás nechal jako první lajnu i na MS. Díky tomu jsem udělal i nějaké kanadské body."

Jaká byla spolupráce s Ondrou Kratěnou?

,,Já jsem s ním odehrál defacto jenon ten turnaj a to MS, ale samozřejmě je to hokejista par excellence. Takže dobrý."

S Jihlavou jsi absolvoval baráž. Jak se díváš na současný model ELH?

,,Upřímně, já se v tom všem začínám ztrácet. Úplně tak to nesleduju. Občas si něco přečtu, kouknu na výsledky nebo tak. Ale když se mi pak někdo zeptá na systém, tak já vlastně nevím…. Každopádně jsem určitě pro baráž, protože je spravedlivější."

Dlouho jsi hrál pod Vladiírem Růžičkou. Jak na něj vzpomínáš?

,,Já jsem těch trenérů zažil celkem hodně. Co se týká trénování, tak byl Vladimír Růžička, pak dlouho, dlouho nikdo….. a pak teprve ten zbytek. Samozřejmě jsem netrénoval pod všemi trenéry v ČR. Ale mezi těmi, pod kterými jsme hrál, neměl Vladimír konkurenci."

Jaké bylo nastupovat s kapitánským C?

,,Já jsem s tím C odehrál dva zápasy ke konci sezóny, když byl Tomáš Divíšek zraněný. Takže jsem to ani nestihl nějak vnímat."

Tobě se povedlo si zahrát za reprezentaci na domácím stadionu. Navíc ještě s dalšími tehdejšími Plzeňáky Romanem Málkem a Tomášem Divíškem. Jaký to byl zážitek zahrát si na plzeňském ledě proti Švédsku?

,,My jsme se všichni tři potkali ještě na Slávii. S Máličem jsem defacto vyrůstal od 7.třídy, kdy k nám do Slávie přišel. Prožil jsem s ním celý začátek extraligové kariéry. S Divochem jsme se potkali až v ačku, protože byl o dva roky mladší. Takže s tím jsem na juniorské úrovni odehrál jenom pár zápasů, kdy jsem z áčka vypomáhal juniorům. Ale tak nějak jsme si společně lidsky sedli a jsou to jedni z mála lidí, se kterými se stýkám dodnes."

Během kariéry jsi zažil několik výluk NHL ...

,,Bylo to oživení extraligy . Vždycky, když jsem nastupoval proti hráči z NHL anebo hráči z národního týmu, tak byla motivace vyšší. Člověk se chtěl ukázat a nechtěl ten souboj jeden na jednoho prohrát."

Nemůžu se nezeptat na čtvrtfinálovou bitku s Jiřím Cetkovským ...

,,Tu si pamatujou asi všichni. Já jsem těch bitek měl víc. Tahle se ale nějaký způsobem proflákla, protože to bylo play-off a byl to Martin Straka, kterého jsem se jel zastat. Spousta lidí mi ji často připomíná."

Ty jsi potom jako „nechtěný“ odešel do Liberce ...

,,Já už jsem to cítil dva roky, že jsem „nechtěný“. Už jsem tu byl dlouho. Zlí jazykové říkají - tři roky a jít do jiného týmu, aby si Vás zase vážili. Já už jsem tu byl 7. -8. sezónu a cítil jsem, že ta podpora od vedení není taková, jakou bych si představoval."

V Liberci jsi poznal Petra Nedvěda. J aký je?

,,Upřímně, já jsem ho předtím neznal. Jenom jako divák nebo protihráč. Neměl jsem ho rád. Vadilo mi jeho chování navenek. S tím jsem se nikdy neztotožňoval. Ale musím říct, že v kabině mě mile překvapil. Byl to lidumil, férový a příjemný kluk. Měl samozřejmě nějaké úlevy, ale to bylo mezi ním a trenéry. Musím uznat, že jsem na něj měl, jako divák a protihráč, zkreslený pohled.

Ty jsi rodák z Prahy ale zakotvil jsi v Plzni. Jaká máš v Plzni oblíbená místa?

,,Parkán :-) První dva tři roky mě to táhlo zpátky do Prahy, protože jsem tam vyrůstal. Měl jsem tam všechny kamarády, rodinu. Po těch třech letech mi ale Plzeň začala víc a víc přirůstat k srdci. Začal jsem jí říkat malá Praha, protože to defacto malá Praha je. Co se týká kultury, zázemí a tak. Já třeba nikdy v Praze nebyl na koncertě. Až v Plzni jsem začal kulturně žít, protože všechno bylo najednou blíž. Našel jsem si tady spoustu kamarádů, přátel a hlavně přítelkyni, se kterou máme dvě děti. Takže i to sehrálo svojí roli. Dcera hraje házenou a syn hráje hokej právě ve vlčácích u Jonyho."

Jak jsi se dostal k práci pro Pilsen Wolves?

,,Jak bych to řekl. Mírným přitlačením ke zdi :-) Když jsem skončil hokejovou kariéru, tak jsem měl hokeje až nad hlavu. Nechtěl jsem trénovat. Navíc, když má člověk dvě děti a jenom trénuje, tak to na nějaký standartní život nestačí. I to byl jeden z důvodů, proč jsem to nechtěl dělat. Pak se, ale Jony dostal k Vlčákům. Já jsem se znal s bývalým majitelem p.Zunou, který mi nabídl, jestli nechci dát malýho k Vlčákům, takže jsem tam s ním chodil od jeho tří let. A Jony mě pak přitlačil ke zdi, že by bylo dobré, abych se taky angažoval. Tak se angažuju. Máme domluvu, že chodím na střídačku jenom při zápasech. Což mě naplňuje, ale upřímně radši bych byl na tribuně a koukal na to nezávisle zeshora."

Chodíš si ještě zahrát?

To se nedá takhle říct. Chodím se jednou za čtrnáct dní nebo za tři neděle obléknout do výstroje se starou gardou škodováků.