Hokejové povídání s Čajdou MARTIN HEŘMAN
Jaké byly Vaše hokejové začátky? Bylo to, tak že jste viděl bráchu na bruslích a chtěl hrát taky?
Popravdě si na to už moc nevzpomínám. Naše rodina byla celá hokejová, tak mě to tím směrem táhlo asi taky. Ale vím, že jsem trávil hodně času na stadiónu s bráchou. Tak jsem chtěl být asi jako on.
Snažil jste se ho dohnat? Soupeřili jste spolu?
Samozřejmě tam, postupem času, když už jsme byli v dospělém hokeji, docházelo k různému hecování. Ale oba jsme si navzájem přáli, aby se tomu druhému dařilo. Určitě tam různé popichování bylo, když se jednomu z nás povedl zápas, tak jsme si toho druhého uměli vychutnat. 😄
Vzpomenete si na svůj první zápas za áčko?
Myslím, že to bylo doma se Znojmem v roce 2006, ale přesně už si to nevybavuju. Moc jsem toho v tom zápase nenahrál. Byl jsem jako junior na par střídání.
Jaké je to, zahrát si s bráchou?
Byl to skvělý pocit a zároveň takový náš jeden splněný sen. Škoda, že to nemělo dlouhé trvání.
A naopak, jaké to je hrát proti sobě? Honza si při rozhovoru postěžoval, že jste ho hned v prvním střídání pěkně tvrdě dohrál
Jo to bylo zvláštní..... Já jsem hodně soutěživý typ a věděl jsem, co na bráchu platí. Mně je tenhle styl hokeje blízký a bráchovi to moc nevonělo😄
Kam byste pozval cizince v Plzni?
Samozřejmě do Pivovaru a pak hned na Parkán😄
Který trenér Vás v kariéře nejvíce ovlivnil?
Těch trenérů bylo víc a já bych nerad na někoho zapomněl. Určitě mi hodně pomohl pan Marian Jelínek, který mi dal šanci, když jsem se vracel do Plzně z druhé ligy z Pelhřimova. Nebýt jeho a Martina Straky, tak už jsem dneska asi hokej nehrál.
Váš hokejový vzor?
Vždycky to byl právě Martin Straka. Odmalička jsem k němu vzhlížel. Byla to plzeňská ikona a hrál několik let NHL. Takže jsem chtěl být jednou jako on.
Prožil jste čtyři sezóny v Českých Budějovicích. Jak se díváte na jejich příběh, kde nejprve neobvyklým způsobem přišly o extraligu. A po sedmi letech se vlastně také neobvyklým způsobem vrátily mezi hokejovou elitu, Bohužel se ale hraje bez diváků?
V Budějovicích žije celé město hokejem a tak je veliká škoda, že tam lidé nemohou být na zimáku, když se konečně zase hraje ELH. Věřím, že by kluci hráli výš než teď a spousta domácích zápasů by vypadala jinak. Ale určitě si to tam lidi užijí v příští sezóně o to víc. Doufám tedy, že už u toho budou moct být.
Vy jste se s týmem Českých Budějovic několikrát pokoušel vrátit do ELH. Jak se díváte na současný systém postupu?
Tak letošní model je hodně ovlivněn Covidem, ale od příští sezóny se bude zase padat o soutěž níž. Za mě je to jedině dobře, protože liga dostane daleko větší náboj a kvalitu.
Zahrál jste si i v poměrně neobvyklé destinaci a to v Kazašském týmu HK Bejbarys Atyrau. Jak se tohle angažmá seběhlo?
Před tou sezonou převzal tým pan Razým (místo pana Jelínka) a v jejím průběhu mi bylo řečeno, že se nehodím trenérovi do koncepce. A tak jsem se začal dívat po jiném angažmá a přistála mi na stole nabídka z Kazachstánu.
A jak se Vám tam líbilo?
Bylo to něco nového. Věděl jsem, že mě nečeká nic lehkého. Bylo to tam náročné hlavně po psychické stránce. Nová kultura, jiné myšlení a tak všechno.
Bylo to poměrně úspěšné angažmá, které Vám určitě bude připomínat stříbrná medaile........ Jaký je život v Kazachstánu a jaká je úroveň kazašské ligy?
Liga měla velmi dobrou úroveň. Taková lepší první liga, takže po hokejové stránce mi to dalo hodně. A po té lidské – musím říct, že jsem si začal tady u nás věcí daleko víc vážit a nebrat je jako samozřejmost. Navíc se člověk hodně osamostatní. Nebylo to nic lehkého. Zažil jsem tam spoustu extrémů. Ale to by bylo na dlouho😄
Nyní působíte ve Vrchlabí a to velmi úspěšně. První formace, první místo v tabulce, 32bodů v 25 zápasech …
Ve Vrchlabí všechno šlape skvěle a já doufám, že nám to vydrží co nejdéle. Samozřejmě kdyby nám někdo před sezonou řekl, že budeme před koncem ligy na 1. místě, tak ho budeme brát za blázna. Ale sešla se tady skvělá parta a spoustu zápasů uhrajeme tím, že táhneme za jeden provaz.