Hokejové povídání s Čajdou - JAN HEŘMAN

Jak jste se s bráchou dostali k hokeji?

Tenkrát shodou okolností začínal Jakub Koreis. My jsme jedni z nejlepších kamarádů a přes něj jsme se k hokeji dostali. Navíc náš táta byl gólman, takže i díky tomu.

Soupeřili jste s bráchou?

Pořád soupeříme. Pořád se pereme. A kdo vyhrává? To je přece jasný ne :-)

Účastnil jste Campu USHL, jak na něj vzpomínáte?

Odletěl jsem tam tenkrát na camp. Bylo to fajn. Bohužel jsem pak na sezónu neodletěl, protože jsem nedostal víza. Všechno špatný je pro něco dobrý. Ty dva měsíce tam to bylo super, pak už to bylo horší, protože člověk nevěděl, kde bude hrát.

Vzpomenete si na první zápas za áčko?

Doma s Vítkovicemi. Pavel Trnka tenkrát za mnou stál jako mazák. Bylo to skvělé.

Jaké to bylo hrát s bráchou?

Bylo to fajn. Byť to bylo krátké, protože jsem se pak zranil. Ale já bych neměnil. Mě se splnil sen. Zahrál jsem si s Martinem Strakou, s mým nejlepším kamarádem Petrem Sýkorou a ještě k tomu s bráchou. Zažil jsem tu éru Tomáše Vlasáka a spol. Za mě, byť to bylo krátké, tak to bylo super.

Jaké to bylo hrát proti bráchovi?

V závěru kariéry, když jsem nastupoval za Havlíčkův Brod a brácha hrál v Českých Budějovicích, jsme se potkali. A hned v první střídání mě ten blázen dohrál.

Jak jste měli s bráchou rozdělené přezdívky?

Velkej a malej Čajda. Shodou okolností já byl Velkej Čajda, ale výškově jsem menší. a brácha naopak.

Vy jste si zahrál za řadu klubů, kde se Vám nejvíc líbilo?

Po hokejové stránce jsem nejlepší léta zažil v Ústí nad Labem. V té době jsem byl ještě mladý. Hráli jsme o postup do extraligy. Dvakrát finále, baráž. Tam to bylo super. Ale nejvíc vzpomínám na ten rok tady v Plzni. Byť mě zlomený kotník stál kariéru. Ale sedět v šatně vedle Petra Sýkory, Martina Straky, Tomáše Vlasáka, Jaroslava Modrého. To bylo něco neuvěřitelného. Byl to splněný sen.

A jaký je Váš názor na zrušení baráže?

Ta baráž byla taková spravedlivější. Tým z první ligy, když chtěl postoupit, tak se musel porvat s týmem z extraligy. Dneska má málokdo v první lize zázemí jako Budějovice. Baráž měla své kouzlo. Bylo to náročné a a na barážové zápasy chodily mraky lidí. Takže z mého pohledu je zrušení baráže velká škoda.

Kam byste pozval cizince v Plzni? Kde se Vám v Plzni nejvíc líbí?

Určitě bych je pozval na pivo. Takže klasika Parkán nebo teď Lékárna, A kde to já mám rád? Mám to rád tady na zimáku. Jsem tady každý den a mám to tady prostě hrozně rád.

Čemu se věnujete dnes?

Já jsem provozoval bruslící trenažer. Ten jsem teď po 4 letech prodal. Bylo toho hodně. Být 10 hodin v kuse na zimáku. Cítil jsem, že těm dětem už nedávám tolik, jako na začátku. Byl čas se posunout dál. Momentálně se tady v obchodním oddělení starám o sponzory a sháním nové. A baví mne broušení bruslí, to mne teď naplňuje. A pracuji na jednom sportovním projektu, který ,pokud vyjde, by byl super.

Měl jste nějaký vzor?

Já jsem vždycky obdivoval Wayna Gretzkyho. To byl geniální hokejista. Samozřejmě ta doba byla jiná. Hokej byl jiný. Strašně mi dali kluci jako Martin Straka, Petr Sýkora s Jardou Špačkem. Vzali si mě v 15 doslova pod křídlo. Umožnili mi s nimi v létě trénovat. Ukázali mi nejen cestu, ale i to, jak jak se chovají ti velcí hráči. Tím mi hrozně pomohli a usnadnili vstup do chlapského hokeje.

Je nějaký trenér, na kterého rád vzpomínáte?

Já měl na trenéry trošku smůlu, ale to se nedá nic dělat. Rozhodně nezapomenu na pana Hořavu. Za mě je to neskutečný odborník. Klobouk dolů, jak se on dokáže chovat k hráčům . Myslím si, že tenhle člověk je absolutně nedoceněný v českém hokeji. Za mne neznám lepšího trenéra. Hrozně bych mu přál, aby jednou vedl nároďák. Je to pan trenér.

Je něco, co Vám z hokeje chybí?

Kabina, to špičkování v šatně. Jednou by to stejně skončilo. Život jde dál. Tím, že se na tom zimáku motám, tak jsem s kluky v kontaktu a tu srandu si užiji. Byť ne každý den. Ale ta kabina mi chybí.

Když se jdete podívat na zápas, jak ho prožíváte?

Ten pohled shora je samozřejmě jiný. To je hned každý z nás trenér. Čím dál od toho ledu člověk je, tím to vypadá jednodušeji. Říkám si: „ on ho neviděl?“ nebo tak. Občas, když sedím nahoře s Tomášem Vlasákem a Martinem Strakou a poslouchám je, tak si říkám: „ Tak jděte na tu střídačku nebo k tomu ledu a uvidíte, že to je zase úplně o něčem jiném“. Shora je vidět každá chyba. A těch možností řešení, těch situací je mraky. Ale všichni, co to hráli, ví, že na tom ledě je to tak rychlé, že to prostě nejde vyřešit, tak jak si myslíme v hledišti. Někdy, když Tomáše s Martinem poslouchám, tak si říkám : „Pánové, vždyť jste to hráli. A víte, že na tom ledě je to něčem jiném“. A hlavně dneska ti kluci, když pominu Milana Gulaše, tak jsou jiní. Je to jiný hokej. Za doby Martina Straky, Tomáše Vlasáka to byli hokejisti. Dneska jsou všichni atleti a hokejovost se vytrácí. Je to prostě jiný. A myslím si, že do pěti let bude ještě hůř. Skončí generace dnešních třicátníků, kteří jsou posledními střípky opravdových hokejistů. A pak se uvidí, jaký český hokej vůbec bude. Asi není náhoda, že ve druhé lize takový Pardubický Petr Sýkora nebo Jaroslav Bednář pořád dominují. Jsou to hokejisté. A i v extralize Milan Gulaš, Michal Vondrka. To jsou hráči, kteří mají myšlenku. Pořád se tlačí na prosazování mladých hráčů. Já nechci říct, že na to nemají. Ale já u nich postrádám emoce. Někdo je praští a oni si to nechají líbit. Je to prostě jiné.