DRES ala VLADIMÍR BEDNÁŘ

Dovolte, abych Vám představila vyjímečného člověka, který se v životě vypořádal s řadou nepříjemných překážek. Pan Vladimír Bednář. Kdo je Vladimír Bednář? Jeden z nejlepších obránců plzeňské hokejové historie a každým coulem unikát. V historii českého i československého hokeje neexistuje hráč, který by se stal mistrem světa v době, kdy hrál v druholigovém celku. To se psal rok 1972. Ale už jeho účast na MS ve Švédsku 1969 byla zajímavá. Svaz totiž rozhodl, že do Švédska na šampionát pojede jen pět beků. Ze všech Československých obránců se vybralo pět obránců a mezi nimi dvacetiletý Vladimír Bednář z Plzně. ,,Každopádně, já jsem to tenkrát nedocenil. Ale byl to veliký a nezapomenutelný úspěch. Dostat se z druhé ligy na MS a na Olympiádu. Neznám nikoho komu by se to povedlo.

KRÉDO

Byl nekompromisní, šel do každého souboje. Doslova je vyhledával. Jeho hlavní krédo bylo: Nesmí projít za žádnou cenu. ,,Přes toho beka nesmí nikdo projít. Pro toho obránce musí být útočník záškodník, nesmí přes něj přejít. Nějaké kamarádství neexistuje, tam je to natvrdo." A kdo ze současných Plzeňských obránců se mu líbí? ,,Protože jsem v dorostu vychovával, jak Pulpána, tak Kracíka. Tak Pulpík. To je prototyp Plzeňského hráče, který nedá nikomu nic zadarmo. I když je malej, tak je opravdu ostrej. Jakmile je někde nějaký útočník, tak mu jí hned šoupne, což je v dnešním hokeji dobrý. Musím navíc vysoko hodnotit loňskou sezónu, play-off, kdy byl nejlepší obránce. To hovoří o tom, že opravdu ta kvalita tam je a že ne nadarmo jsem ho trénoval."

HISTORICKÉ MILNÍKY A VLADIMÍR BEDNÁŘ U NICH

Přesun z otevřených na kryté stadiony

Vy jste řadu zápasů odehrál na otevřených zimních stadionech. Dnes se k tomu vracíme formou Winter Clasic. ,,Je to něco jako vymknutí z normálu. Chodí se do haly a pak se jde ven. Já to považuju za komerční záležitost, protože se na tom dají vydělat velké peníze. Proto k tomuhle mančafty přistupují. Pro diváka je to také obohacení. Než být furt v hale. My jsme to spíš vítali, protože defacto než jsem šel na vojnu, tak se tady hrálo na otevřeném stadionu. V zimně, v dešti to opravdu nikomu nepřidalo. Teď to na starý kolena pociťuji, Tam to zdraví dostalo opravdu dost zabrat. Potom člověk spíš vyhledával ty pěkné haly, protože se mu v nich hrálo dobře. Lépe než v těch špatných, pastoušky jsme jim říkali."

Dva významné momenty

Hokej ve své historii zažil dva momenty, které značně přesáhly jeho rámec. Prvním je nepodání ruky Rusům na MS ve Stockholmu. A druhým je Nagano. Jak vzpomíná Vladimír Bednář na hokejové Nagano? ,,Nagano bylo vyjímečné. Udělalo se tam olympijské zlato, byli tam opravdu nejlepší hokejisté světa. I my jsem tam poslali to nejlepší, co jsme měli. A díky Hlinkovi, který to stmelil a dal dohromady, a fantastickému Haškovi jsme vyhráli tohle zlato a na to budeme dlouho vzpomínat."

KARIÉRA

Plzeň

Co považuje tento legendární obránce za největší Plzeňský úspěch? ,,Že jsem tu vydržel takovou dobu. Kolem mě se vyměnilo dost hráčů. Já jsem tady hrál do poslední chvíle, než jsem dostal angažmá v Norsku. A pak rok 1972, kdy jsme byli druzí v republice. To byl asi největší úspěch, který jsem s Plzní zaznamenal. Jinak jsme hráli spíš spodek tabulky."

Jihlava

S Jihlavou získal dva tituly. ,,Pro mě to bylo raketové, protože já jsem šel defacto z juniorky do A-mužstva Plzně, které hrálo 2.ligu a další sezónu jsem byl povolanej na vojnu. A na vojně nejenom že jsem měl titul, ale udělali jsme mistra Evropy U20, kde jsem dokonce dělala kapitána. První titul byl těžší, protože se to muselo uhrát v Brně. Ten druhý se to uhrálo s Brnem doma v Jihlavě, takže to bylo drobet lehčí. I když i ta obhajoba byla těžká, ale dva tituly jsou dva tituly a je to velký úspěch."

Norsko

V roce 1983 se stal prvním Čechem, který si zahrál Norský hokej. ,,Norové jsou těžká nátura. Bylo to něco odlišného. Já jsem byl zvyklý s kamarády hokejisty jít po tréninku na kafe, popřípadě na pivo. Tam to neexistovalo. Tam všichni chodili trénovat až po práci, takže většinou v 19 ve 20 hodin. Nebylo to tak kamarádské a ztmelené jako tady. Tam je taková nátura, že z voleje nesmíte přijít na návštěvu. Tam se musíte dopředu ohlásit, když se neohlásíte, tak přijdete a stojíte dvě hodiny na chodníku a nepustí vás přes práh."

Partizán Bělehrad

S Partizánem Bělehrad hned v prvním roce svého působení vyhrál titul. ,,To bylo nádherný. Já jsem tam byl ještě s Láďou Kostkou. Kostkovo synem, který byl defacto největší kapacita trenérsko-hokejová. Výhoda byla, že jsem uměl azbuku. Srbsko má azbuku a ta srbština je hodně taková rusko-slovenská, takže jsem se rychle naučil mluvit. Domluvil jsem se, což byla výhoda oproti Norsku. Tam se muselo mluvit defacto jenom německy. Zaplať pan Bůh za to, že jsem tam narazil na češku, která tam byla provdaná za Dána. Žili v Norsku a byla napojená na oddíl a s oddílem žila, takže mi hodně pomáhala v různých věcech."

Po skončení kariéry dělal v Plzni vedoucího mužstva, rekvizitáře, kustoda i trenéra. ,,Já se tady pohyboval odjakživa nejen hokejově. Chodil jsem sem pomáhat. Bydlel jsem kousek od zimního stadionu. Tento zimní stadion by můj první domov. Ne domov, kde jsem bydlel, ale já tady tím stadionem žil. Chodil jsem pomáhat s rekvizitama nějakýmu panu Hrudičkovi, který to tady spravoval. Takže náklonost po skončení kariéry byla daná. Dělal jsem vedoucího mužstva, rekvizitáře, brusiče, trenéra. Asi nejlepší bylo dělat rekvizitáře. Trénovat bylo taky hezký, byl jsem půl roku u A-týmu, ty nervy za to ale nestojí."

VÝSTAVA

Byl jedním z patronů fanouškovské výstavy Škodovka do toho! 90 let hokeje v Plzni očima fanoušků. ,,Je to unikátní, protože jsem to nikdy neviděl ani nezaslechl. Kdo to zpostředkoval, klobouk dolů. Aby obešel všechny ty fanoušky, aby něco přinesli z domova. Ale svědčí to o tom, že ti fanoušci jsou na ten oddíl, tak napojení a tak s ním žijou, že i ty věci si střádají a umí udělat takovou výstavu. Takže to je výborná věc." A jak se Vám líbí současná atmosféra na Plzeňském zimním stadionu? ,,Tak musím přiznat, že drobet je to horší, než byla na otevřeném, protože ta akustika, když byl zimní stadion otevřený byla daleko lepší. Tady se to přece jenom ztrácí. Každopádně jsme jedni z nejhorších pro soupeře. To i Eda Novák, který kdysi se mnou trénoval, to říkal. Jeli jsme s Kladnem do Plzně a jak jsme přijeli do Rokycan, tak byste slyšeli padnout špendlík v autobuse, jak se už všichni báli, co zase v Plzni bude."

DRESY

Před sezónou 2019/2020 se Vladimír Bednář stal hlavní hvězdou představení nových plzeňských dresů. ,,Všechno bylo umocněné tím dresem. Byl nový, i když defacto staronový. Mělo to velký ohlas. Všem se to líbilo. Takovéhle věci se musí dělat."

A proč staronový? ,,Vzor dresu jsme kdysi vynalezli s Bohoušem Ebermannem. Už jsme se nemohli dívat na to, jak jsou všichni uniformovaní v celé lize. Ty dresy byly jeden a ten samý vzor, jenom měly jiné barvy. Takže my jsme přistoupili k tomu, že jsme tam dali ty kosočtverce a na záda místo stínových čísel jsme dali hranatá čísla. Ale že ten dres bude mít takovou váhu i po tolika letech, to jsme nečekali."

V zápase se Spartou Praha se v rámci projektu legenda pomáhá, hrálo v dresech s Vašimi portréty. ,,To byl strašně silný zážitek pro mě. Klobouk dolů před Martinem Strakou a Lucií Mužíkovou, kteří mě do téhle role obsadili. Jsem jim za to vděčný, protože to je vyznamenání za tu dlouhou dobu, kterou jsem tady působil. Z těch hráčů jsem tu byl asi nejdéle, jak pracovně, tak hráčsky."

Populární Bedýnka přidává i vzpomínku na pana Ivana Hlinku. ,,Já s ním hrál, protože byl o dva roky mladší. Byl jsem s ním v národním mužstvu. Dokonce byla doba, kdy jsem ho přetahoval sem, aby šel hrát do Plzně. Ale bohužel. On byl kovaný Litvínovák. Váhal, ale nešel. Ivan byl velký šéf, velký hráč, byl prostě osobnost. Je to velká škoda, že českému hokeji odešel, protože taková kapacita tu v dnešní době chybí."

A byla i pro Vladimíra Bednáře Sparta rival číslo jedna? ,,Sparta byla rival vždycky. Fandové na to čekali. Že bude řežba, že se o to popereme. Sparťani si sem taky nepřijeli jenom zahrát, ale chtěli vyhrát, takže to bylo na ostří nože."

A CO DĚLÁ VLADIMÍR BEDNÁŘ DNES?

I v 71 letech trénuje v Třemošné. Konkrétně muže Meteoru Třemošná. A jak sám říká, nedovede si představit, být bez hokeje. Obouvá brusle každý den už 62 let. Tak dlouhé není ani manželství.

A to přitom tenhle úžasný příběh vůbec nemusel být napsán, protože tohoto vyjímečného hráče po prvních třech trénincích vyhodili, že neumí bruslit pozadu. Ale jak sám říká. Byl jsem tvrdej k soupeři a byl jsem trvdej i k sobě. Neohlížel jsem se, proto jsem to zvládnul.