ČTENÁŘSKÝ DENÍČEK

ČTENÁŘSKÝ DENÍK

vanderbellen 📚 Bücher sind mehr als nur Tinte auf Papier – oder Zeilen auf einem Bildschirm. Bücher sind Reisen durch die Ideen und Erlebnisse anderer Menschen. Auf diesen Reisen können wir viel finden: zum Beispiel Antworten auf Fragen, die wir noch gar nicht gestellt haben. Geschichten, die uns nicht mehr aus dem Kopf gehen. Charaktere, die uns wie alte Bekannte vorkommen. Oder Ideen, die uns nicht mehr loslassen. Was auch immer Sie in dem Buch finden, dass Sie als nächstes aufschlagen, ich bin mir sicher, es wird Sie auf die eine oder andere Art bereichern. Wie es bei jeder Reise der Fall ist. 😉 (vdb)

vanderbellen 📚 Knihy jsou víc než jen inkoust na papíře – nebo řádky na obrazovce. Knihy jsou cesty skrze myšlenky a zážitky jiných lidí. Na těchto cestách můžeme najít mnoho: například odpovědi na otázky, které jsme si ještě ani nepoložili. Příběhy, které nám nejdou z hlavy. Postavy, které nám připadají jako staří známí. Nebo myšlenky, které nás už nepustí. Ať už v knize objevíte cokoli, kterou otevřete jako další, jsem si jistý, že vás nějakým způsobem obohatí. Jako je tomu u každé cesty. 😉 (vdb)

vanderbellen 📚 I libri sono più di semplice inchiostro su carta – o righe su uno schermo. I libri sono viaggi attraverso le idee e le esperienze di altre persone. In questi viaggi possiamo trovare molto: per esempio risposte a domande che non ci siamo ancora posti. Storie che non riusciamo a toglierci dalla testa. Personaggi che ci sembrano vecchi amici. O idee che non ci lasciano più andare. Qualunque cosa troviate nel libro che aprirete dopo, sono sicuro che vi arricchirà in un modo o nell’altro. Come accade in ogni viaggio. 😉 (vdb)

vanderbellen 📚 Books are more than just ink on paper – or lines on a screen. Books are journeys through the ideas and experiences of other people. On these journeys, we can find a lot: for example, answers to questions we haven’t even asked yet. Stories that we can’t get out of our heads. Characters that feel like old friends. Or ideas that won’t let us go. Whatever you find in the book you open next, I’m sure it will enrich you in one way or another. As is the case with every journey. 😉 (vdb)

Krása češtiny ...

To se rozumí, děti, že vodník může dělat jen to řemeslo, ve kterém je něco od vody; tak třeba může být zá-vodníkem nebo pod-vodníkem, může psát do novin ú-vodníky, může být prů-vodcem nebo prů-vodčím, může se vydávat za vé-vodu, za člověka vznešeného pů-vodu nebo za majitele velkozá-vodu - zkrátka nějaká voda v tom musí být.

Oranžově žluté paprsky zapadajícího slunce nás někdy obdaří tak neuvěřitelnou krásou, že jsme na okamžik ohromeni a jen mlčky zíráme. Nádhera okamžiku nás oslní natolik, že se naše ustavičně brebentící mysl zastaví a přestane nás odvádět od přítomného okamžiku. Jako by se v té záři otevřely dveře do jiné reality, stále přítomné, ale jen málokdy vnímané.

Také už vím, že nelze usilovat jen o to, aby byl každý den příjemný. V životě je důležité mít nějakou vizi a směr, z nichž nesmíte ustoupit. Důležité také je, aby člověk nebyl životními událostmi vláčen, aby se naopak podílel na jejich tvorbě. Jinak vás to odtáhne někam, kam třeba vůbec jít nechcete. Je dobré si občas najít chvilku a zeptat se sám sebe, zda tam, kam míříte, vůbec chcete a hlavně proč a zda to má skutečný smysl.

Stokráte knock'outem sražen být v prach, stokráte klesnout a neříci "Ach!" stokráte povstat a znovu se bít, hrdina života vyryl si v štít.

Jakým způsobem o sobě člověk přemýšlí, tím se stává,. Nikdy o sobě neuvažujte tak, že to nedáte. Jestli něco zvládnete, nebo ne, to poznáte až na cestě. Ale musíte se na ni nejprve vydat. Nikdy sebe ani své děti neodrazujte od velkých cílů, protože když míříte na Měsíc a netrefíte, stejně skončíte mezi hvězdami.

Julian mi svěřil ten talisman proto, že z hloubi srdce věřím, že práce zůstává pouhopouhou prací, pokud jí tak bereš. Někdo si možná řekne, že jsem jen nějaký texíkář. Podle mého názoru ale pomáhám návštěvníkům tohoto města vytvářet vzpomínky, které jejich život obohatí. Mám tu možnost projevovat zájem a slušnost ve světě, kde většina z nás prahne po lepších a vřelejších mezilidských vztazích. Vnáším do tváře svých zákazníků úsměv a když odjíždějí, vidím, že jsou v daleko lepším rozmaru, než když přijížděli. Podle mého mínění je práce prostředkem k tomu, abychom rozvíjeli své vlohy, plněji využívali svůj potenciál a byli ostatním lidem k užitku.

Všechno je pomíjivé, nedokonalé a neúplné. Velmi podobně můžeme i na svou kariéru nahlížet jako na stezku. Když se ohlédneme za sebe na cestu, kterou jsme zatím ušli, vidíme, že je nejen klikatá - často se i sama o sobě vrací; má mírné zatáčky i ostré zákruty. Úsilí má svůj význam a odhodlání přináší odměnu. O čas, který byl zapotřebí, abychom se dostali tam, kde jsme, nejde. O čas, který bude zapotřebí, abychom se dostali tam, kam míříme dál, nejde. Ve skutečnosti nejde ani o výsledky: cesta, kterou se k výsledkům dostanete, je podstatnější než dosažené výsledky.

Jdete na první rande, těšíte se, jste v napětí, spěcháte a před domem šlápnete do psího lejna. Tuto situaci přečte ve svých myšlenkách a emocích každý z následujících zúčastněných trochu odlišně. První čtení: „To jsem celý já, když mi na něčem záleží, nikdy to nevyjde. Mám to tak po celý život, jsem hrozný smolař. Že jsem se vůbec narodil. Sko- ro nemá cenu, abych se v životě o něco snažil. Vždy to tak dopadne." To je čtení depresogenní, katastrofické. Druhé čtení: „Co teď mám dělat? Když se vrátím domů, už to nestihnu. Když půjdu, bude to cítit, a co si o mně pomyslí? Nevím, jak se rozhodnout, to je ale malér.“ To je úzkostné čtení. Třetí čtení: „To byl určitě ten sousedův pes. Soused to tu nechal schválně. Teď se dívá z okna a má z toho radost." To je čtení paranoidní. Čtvrté čtení: „To je smůla, ještě že jsem se nezapomněl obout. Třeba mi to přinese štěstí. Však ono to nějak dopadne." To je čtení pozitivní.