Buldok z Kopřivnice VÁCLAV VARAĎA - jeden z nejúspěšnějších hokejových trenérů v Čechách

Oceláři Třinec - tak trochu jiný klub. Přijedete k Werk aréně a máte kde zaparkovat. Jako hostující fanoušek máte k dispozici toalety a občerstvení v odděleném prostoru od domácích fans.. Prostě nejen hráči, ale i všichni návštěvníci arény mají v Třinci dokonalý servis.

Třinec je pro plzeňského hokejového fanouška při bojích v play-off celkem příjemná destinace.😊V Plzni nasedne na Pendolino, vyzuje boty, zapne wifi a než sní svačinu, přesedá v Ostravě.😊Na přespání využije příjemný Hotelový dům Třinec. Levné a čisté ubytování, ze kterého má Werk arénu dostupnou pěšky. Dopoledne před druhým zápasem série může využít k procházce na Javorový Vrch, kde nabízejí výbornou česnečku a točenou kofolu.

KOPŘIVNICE

To je významné a slavné město. Rodiště Emila Zátopka, máte nějakou vzpomínka na Emila Zátopka?

Na Emila Zátopka v podstatě nemám žádnou vzpomínku. Pouze vím, že pochází z Kopřivnice a jedná se o legendu našeho československého atletického sportu, která se svými výkony nesmazatelně zapsal i do světových historických tabulek.

Ve městě sídlí automobilka Tatra, jaký máte vztah k tatrovkám?

Vnímám Kopřivnici ve spojení s automobilkou Tatra již od svého dětství. Jedná se o celosvětově známou značku (převážně nákladních a armádních automobilů), která vždy podporovala všechny sportovní odvětví v Kopřivnici, ale i celé město Kopřivnice a život v něm. Jako kluk jsem si samozřejmě s Tatrovkou(mini) hrál na písku před domem. Oba rodiče v Tatře pracovali, tatínek jako lakýrník a maminka jako dílenský plánovač.

Jak vznikl nápad otevřít si v Kopřivnici rodinnou restauraci Můj svět?

Již od roku 2009 jsme s manželkou provozovali v Medical Care Centre v Kopřivnici cukrárnu/kavárnu. Vyráběli jsme vlastní zákusky a dorty a to místo bylo v Kopřivnici vyhlášené pro skvělou atmosféru a obsluhu. V roce 2016 jsme se rozhodli expandovat, zvětšit kapacitu kavárny, přistavit kuchyň a tím změnit koncept na restauraci, která však svým duchem a kuchařským uměním bude jak pro Kopřivnici, tak pro nás skvělou vizitkou. Což se také stalo a tento stav trvá stále.

Na co byste nás pozval?

Věřím, že jakékoli jídlo si u nás dáte, zklamáni jistě nebudete 😊

Jaké je Vaše oblíbené jídlo?

Mé oblíbené jídlo je kuře na paprice, u nás v restauraci si dám rád hovězí líčka s bramborovou kaši.

Hlídal jste si hodně jídelníček během kariéry?

Během aktivní hráčské kariéry jsem dodržoval nutriční požadavky na stravu profi sportovce. Občas jsem si také rád pošmáknul na něčem, co tomu zrovna neodpovídalo. Snažil jsem se nepřejídat a udržovat si svou hrací váhu na 95kg. Vždy jsem poctivě snídal, jedl hodně ovoce a zeleniny.

V Třinci využíváte během play-off služeb týmového kuchaře Michal Kuczera. Jak jak vznikl nápad, že součástí realizačního týmu bude i kuchař? To v ELH není úplně obvyklé.

Michal Kuczera je skvělý kuchař a také neskutečný fanda našeho týmu. Je součástí kuchařského týmu Hotelu Vitality, který vlastní majitel klubu ocelářů Ján Moder. Ten Michala uvolňuje a dává nám jeho služby k dispozici pro nejdůležitější část sezóny, kdy se v play-off bojuje o konečné umístění. Hrozně si této podpory vážíme. Hráči to oceňují a věří, že jeho kuchyňské umění posune jejich výkony k nejvyšším hranicím.

Tak jsme se přes jídlo dostali k hokeji. Vy jste začínal s hokejem až jako sedmiletý, ale už v 16 letech jste hrál za „áčko“ Vítkovic a ve 20 letech jste už nakoukl do NHL. To je poměrně rychlá cesta na vrchol…..

Cesta to byla rychlá. Udělal jsem spoustu práce, abych se dostal, tam, kam jsem se dostal. Neskutečně jsem chtěl. Pro svůj sen jsem byl ochoten udělat absolutně vše.

Ve WHL jste měl neuvěřitelné statistiky v Tacoma Rockets 88 bodů v 68 zápasech a v Kelowna Rockets 85 bodů v 59 zápasech. Jak na tuto soutěž vzpomínáte?

Na tuto soutěž vzpomínám hrozně rád. Neustále jsem v kontaktu se svými bývalými spoluhráči i s managerem a majitelem týmu B.Hamiltonem. Měl jsem neskutečnou fazonu. Juniorská soutěž v Kanadě mne posunula a připravila na NHL skvěle. Sedla mi. I individuálně se mi dařilo, dával spousty branek. Hokej mne bavil a naplňoval a já se chtěl neustále posouvat a zlepšovat.

580 zápasů v NH. Který se Vám vybaví jako první a proč?

Určitě se mi vybavují dva. První je utkání za Sabres při svěsování banerů ve staré hale Sabres při posledním utkání v hale vůbec. A druhý zápas při vstřelení svého prvního gólu v utkaní proti St.Louis Blues v Buffalu.

Zahrál jste si za Buffalo a Ottawu. Kde se Vám lépe žilo a kde bylo lepší zázemí? Které město více žilo hokejem a jak byste porovnal fanoušky obou týmů?

V Ottawě bylo krásně, tam jsem se přesouval z Buffala v rámci tradu. Z města jsem byl nadšený, zcela jistě to byl posun vpřed oproti městu Buffalo.

Více žila hokejem Ottawa, kde se v podstatě mluvilo pouze o hokeji. Fanoušci měli Senators v srdci. V podstatě se jednalo o jediný veliký sport ve městě. V Buffalu se popularita dělila mezi tým amerického fotbalu Bills a Sabres. Šlo vidět, že v USA není hokej sportem číslo jedna.

Zázemí na obou stadionech bylo na skvělé úrovni. Na zimáku jsme měli vše pro to, abychom mohli ze sebe vydat ten nejlepší možný výkon. Všichni o nás výborně pečovali. V hale nebyl žádný jiný tým. Byla pouze a jen pro hlavní tým, šatna, posilovna, regenerace - vše bylo neustále k dispozici.

S Buffalem jste se dostal do finále Stanley Cupu, které rozhodl sporný gól. Jak na to vzpomínáte?

Ještě teď, při vzpomínkách na finálovou sérii 1999, tu událost beru jako křivdu a mísí se mi pocity radosti z vybojované účasti ve finále Stanley- cupu a takového toho trpkého konce s uznanou brankou, která na jedné straně byla šťastná pro Stars ,na druhé byla nemilosrdná pro náš tým. Ale, mile rád na dané okamžiky vzpomínám. Škoda jen, že se nám to celé nepodařilo uhrát.

Za Buffalo v té době chytal Dominik Hašek. Jaký to byl spoluhráč?

Dominik byl skvělým brankářem, na přelomu tisíciletí v NHL dominoval. V šatně byl ohromnou personou,vzpruhou pro celý náš tým, nadějí vyhrát v každém zápase. Stali jsme se velmi dobrými kamarády. Jsem přesvědčen, že jeho mýtus brankáře „Dominátora“ nikdo nepřekoná.

Hrál jste v Kanadě (Tacoma, Kelowna, Ottawa) i v Americe (Rochester, Buffalo). Je Vám bližší kanadská nebo americká kultura? 

Bližší je mi kanadská kultura. Lidé v obou zemích však jsou velmi přátelští, dobrosrdeční a otevření komukoli pomoci. Líbí se mi jejich nacionální hrdost ve spojení s jejich nastavením, přesvědčením.

Pojďme se podívat na Vaši další štaci – Švýcarsko

DAVOS - 31x vítěz Švýcarské ligy, pořadatel Spenglerova poháru, který dokázal zároveň 15 x vyhrál

Jak na působení v tomto Švýcarském týmu vzpomínáte?

Na působení v Davosu vzpomínám velmi rád. Krásné prostředí v báječném místě se spoustou sněhu a překrásnou přírodou. Hokejově jsem určitě zažil úspěšnější štace, co se týče mých splněných cílů. Mé fungování v Davosu hodně ovlivnily dvě věci. Zranění a následná operace kolenních vazů a úmrtí mé maminky.

Posledním zahraničním klubem byl SC Langnau. Jak byste ho porovnal s Davosem?

Langnau je malé městečko blízko Bernu, spíše vesnička 😊.Hokejově jsem se, po vyléčení zranění, zase vrátil na dráhu svých výkonům. Hra mne opět bavila. Měl jsem veliký prostor dostat ze sebe to staré já a svou hru, která fanoušky baví.

Vyhrál jste AHL, National League A ve Švýcarsku i českou ELH. Které vítězství bylo nejtěžší?

Asi bych jmenoval titul v české extralize s Třincem. Ten byl pro mne z mého pocitu, tím nejtěžším. Neskutečně si tohoto úspěchu vážím.

Nemůžeme opomenout reprezentaci. Co se Vám vybaví, když řeknu MS 2000 v Rusku?

Na MS moc hráčů z NHL nechtělo jet, protože se hrálo v Rusku, které v té době nemělo tu nejlepší reputaci v rámci světových zemí a života uvnitř. Skončilo to skvělým úspěchem, mou první zlatou medailí. Já hrál v týmu svou roli, užil si hlavně finálový zápas proti Slovensku.

Jak vzpomínáte na pana Josefa Augustu?

Jako trenér dodával svým hráčům klid v šatně a i na střídačce působil vždy nad věcí. Přístupem nám pomáhal a všem hráčům dal roli v týmu, kterou potřebovali znát.

A co MS 2005 v Rakousku?

Šampionát na kterém v lock-outu NHL hrály všechny hvězdy tehdejšího světového hokeje. Pro nás to i přes notnou dávku štěstí ve čtvrtfinále i v semifinále skončilo nádherně další zlatou. My neměli ten nejlepší tým podle jmen, ale měli jsme tým s velkým T, který pro titul udělal úplně vše.

Závěr našeho rozhovoru se musí týkat Vašeho působení v Třinci, kde jste dokázal vyhrát tituln ELH jako hráč i jako trenér. Které vítězství pro Vás bylo těžší?

Určitě je titul vyhrát těžší jako trenér 😊

Po kariéře jste se vrhl na trénování. Měl jste to tak v plánu nebo to vyplynulo ze situace?

Pro mne to byl plynulý přechod z aktivního hráče, který pomalu jako hráč ztrácí půdu pod nohama hlavně v nastavení své mysli a také ze svého přesvědčení něco ještě jako hráč dokázat. K tomu se přidala zranění, která se v závěru mé aktivní kariéry začala kupit. Být trenér je strašně náročné i časově víc, než jsem si představoval. Ale neskutečně mne to nabíjí a neustále žene dál a vede mne svou životní cestou.

První trenérská štace a hned titul s třineckými juniory ……...

Samozřejmě titul s juniorským týmem 2016 beru jako parádní start do své trenérské kariéry. Věřím, že všichni moji hráči pro titul udělali vše.

Který trenér nejvíce ovlivnil Vaši kariéru, na kterého nejvíce vzpomínáte?

Určitě bych na seznam zařadil trenéra Sabres v té době L.Ruffa. Ten mi dal šanci, viděl ve mně hráče, kterého tým potřebuje, a dal mi roli, ve které jsem se mohl pro něj a pro jeho tým realizovat, pomoci. Neustále, i po těch cca 30-ti letech, jsme spolu v kontaktu. Trénuje v tuto chvíli ještě tým NHL New Jersey.

Máte nějaký trenérský vzor?

Víte co, já jsem já a svůj zůstanu. V kariéře jsem zažil spousty trenérů, na které mám pozitivní vzpomínky, i ty, na které bych nejradši zapomenul. Ale i od těch, se kterými jsem si nesedl nebo se jim nelíbila má hra nebo jsem se jim nehodil do jejich týmu, jsem si vzal přesně to, co teď svým svěřencům ordinuji. Samozřejmě po zvážení, jestli situace, které hokej na dennodenní bázi přináší, to potřebují nebo ne. Já zažil spousty situací, které mne jako trenéra posunuly dále.

Je něco, co Vás na trénování překvapilo?

Asi časová náročnost, to že na hokej myslíte v podstatě 24h. Nestačí si pouze odvést svůj výkon na ledě (jako hráč) a jít domů s čistou hlavou.

BLOG https://vaclavvarada.cz

Jak vznikla myšlenka začít psát články ?

Chci pomoci českému hokeji, který se zmítá v obrovských problémech. Jak v celoplošném nastavení soutěží, tak mentálním nastavením a také se potýká s chybějícím hráčským talentem a materiálem.

ÚVODNÍ FOTO: Print Screen https://vaclavvarada.cz