Budování úspěšných týmů - SEBEPOZNÁNÍ A POZNÁNÍ

Budování úspěšných týmů

1.kapitola SEBEPOZNÁNÍ A POZNÁNÍ

Co neroste, zaroste.
Jedinou konstantou dnešní doby je změna.
Když se narodíme, máme 100 miliard neuronů, jenž se vzájemně propojují prostřednotcvím "spojek" - symapsí.
Učení nekončí maturitní zkouškou nebo promocí, naší schopnost učit se potřebujeme v současném světě rozvíjet po celý život.
Učíme-li se hrou nebo příběhem, naše neurony se snáze propojují.
Chybami se člověk učí, z chyb se opravdu učíme úplně nejlépe, příroda to tak zařídila.
FOPO (fear of other people opinion)
Možná to zní banálně, ale spoustu lidí to překvapivě ani nenapadne. Pozorujte nejlepší osobnosti v oboru, poslouchejte jejich přednášky, podcasty, sledujte jejich videa.
Za týden dostaneme tolik informací, jako vstřebali naši předkové za celý svůj život.
Podívejte se na lidi v metru. Většinou koukají do mobilu, aby zabili čas a tzv. "se nenudili". Jenže nuda je nesmírně důležitá. Mozek potřebuje čas, aby získané informace zpracoval a utřídil si je. Všimněte si, kolikrát chcete něco zoufale vyřešit, mozek vám šrotuje na plné obrátky, ale výsledek se ne a ne dostavit. A pak jdete na procházku se psem a najednou řešení přijde takřka samo.
K soustředění pomůže, když si uděláte pořádek na pracovním stole.

Technologie až tak nemění předmět činnosti, tedy CO se dělá, ale mění se způsob práce, tedy JAK se to dělá.
Stres sám o sobě není špatný. Náš prganismus je primárně nastaven na typ stresu, jemuž byli vystaveni naši prapředci, tedy na "reálné" nebezpečí, pro které platila ona pověstná tři U - útoč, uteč, nebo se ukryj. Stres způsobuje vyplavování hormonů adrenalinu a kortizolu, které našemu organismu neškodí, naopak napomáhají optimální rychlé reakci. Pokud si po takovéto stresové reakci odpočinete, je vše v pořádku. Občasný stres "klasického" typu našemu organismu dokonce prospívá.
Wima hofa - krátký intenzivní stres například v podobě ponoření se do ledové vody a následný odpočinek tělu velmi prospívají.
S reálným stresem se dnes ovšem v životě setkáváme minimálně - zhruba 1% naší stresové zátěže. Zbytek tvoří tzv. plíživý stres, který je pro náš organismus škodlivý - adrenalin a kortizol v organismu zůstávají. Organizmus navíc přestává generovat serotonin a dopamin, hormony, které by mu pomohly se se stresem lépe vypořádat.
Pliživý stres, to jsou každodenní úvahy o tom, co všechno musíme stihnout- a přitom je to nestihnutelné. To je nejistota v zaměstnání, splátky, hypotéky, finanční problémy, vztahové problémy a další běžné věci našich současných životů.
"ZOOM OUT" Lidé, kteří jsou zvídaví jsou vůči stresu odolnější. Díky zvídavosti mají pozitvní "zoom out" - dokážou poodstoupit, podívat se na problém z nadhledu a mají snahu hledat řešení. UVědomují si problém v jeho širších souvislotech.
"ZOOM IN" Pokud se soustředíme na problém pouze "zoom in" (bez odstupu), pohltí nás a nedokážeme vidět cestu ven.
Dospělý člověk potřebuje spát minimálně sedm hodin.
Když spíme, střídají se v 90minutových intervalech hluboký spánek, lehký spánek a REM fáze.
Když se ráno vzbudíte, vypijte 3dcl vody, čímž nastartujete svůj metabolismus.
Při "přepínání" z jedné činnosti do druhé trvá v průměru 15-20minut, než se dostaneme opět do stavu plného soustředění.
"thinking inside the box" je bohužel něco, co podporuje i současný český školský systém tím, že učí žáky správně odpovídat na otázky, ale neučí je otázky pokládat.
Jak můžete zvídavost podpořit? Třeba si denně přečtěte stránku o něčem zajímavém, při pravidelném běhu měňte trasy, zkrátka neustrňte na místě. Náš mozek je pohodlný a má vlastnost, které se říká homeostáze - když se jednou něco naučí, má pocit, že je splněno. Proto je dobré mozek neustále trénovat novými výzvami a měnit zavedné věci. Neustrneme-li na místě a vyhledáváme nové kontakty, nové informace, podporujeme tím i tzv. serendipity - tedy propojování zdánlivě nesouvisejících věcí, jenž je pro náš mozek velmi žádoucí. Mistrem v tomto kreativním myšlení - "thinking out of the box" - byl např.: Leonardo da Vinci. Mnoho lidí se dobře vyzná v několika oborech, on však dokázal tyto zdánlivě nespojité oblasti propojovat.
Strach je podobně jak stres vnímán v obecné rovině jako negativní emoce, ale úplně tak to není. Strach je velice důležitý, protože jeho cílem je zachránit člověku život. Na nás ovšem je, abychom se se strachem učili pracovat a dokázali vyhodnotit, kdy a v jakém ohrožení právě jsme. V první řadě netvrdit "já mám strach", alw sledovat své emoce a říct si "pozoruji svůj strach."
Člověk vygeneruje za den 60 000 - 70 000 myšlenek, přičemž 90% z nich se jen opakuje.
Vize je obraz světa, který zatím neexistuje, ale my mu uvěříme. A důvod, proč může vize fungovat, je ten, že lidé mají imaginaci a paměť.
Podobně jako vizualizace fingují i mantry. Každé slovo, které si do hlavy pustíme, vytváří emoci a emoce vytváří energii. Kladnou, nebo zápornou. Mozek je chemická továrna, a pokud se cítíte dobře a děláte něco, co vás baví, generují se ve vašem těle endorfin a dopamin.

FLOW

Flow je stav, kdy já sám - nebo tým - dělám něco, co je sice obtížné, ale maximálně při tom využívám svůj talent. Jsem plně v přítomném okamžiku, jsem soustředěný, vnímám všemi smysly, využívám vše, co umím.

Jak se flow projevuje

Jste plně zapojeni do toho, co děláte. Jste schopni naprostého soustředění a nerozptylují vás nahodilé myšlenky.
Vnímáte vše zcela jasně. Cokoli děláte, je pro vás naprosto srozu- mitelné a snadné, víte, čeho chcete dosáhnout, jak na to a jak se vám to daří.
Máte aktivní kontrolu nad danou situací a tím, co děláte. Jedno- duše „víte", jak reagovat na jakýkoli vývoj situace, a jste schopni dokonce i předvídat její výsledky.
Víte jistě, že daný úkol zvládnete. Máte potřebné znalosti a do- vednosti, abyste úkol úspěšně vykonali.
Dochází k prolnutí činnosti a vědomí. Prostoupí vás pocit sou- znění a určité tvůrčí extáze, všechno do sebe zapadá a danou čin- nost vykonáváte zdánlivě bez sebemenší námahy. Mizí frustrace běžného života a nahrazuje ji pocit, že se nacházíte mimo každo- denní realitu.
Mizí ego. Vytrácí se vědomí sebe samotného a vy se zaměřujete jen na danou činnost. Nerozptylují vás žádné osobní obavy a ne- jistoty. Máte pocit naprostého vnitřního klidu a dostáváte se za hranice sebe sama.
Ztrácíte ponětí o čase. „Kam se těch pár hodin podělo?" Nesledu- jete hodiny a plně vás pohlcuje přítomnost. Hodiny ubíhají a vám to připadá jako několik minut.
Získáváte vnitřní motivaci/inspiraci. Samotná činnost je pro vás odměnou a přináší vám vnitřní potěšení. Cíl je zde často pouze záminkou pro tento proces.