ANDREJ ŠUSTR první český hokejista, který se z americké univerzity dostal do NHL

Tohoto sympatického a přemýšlivého čahouna jsem poprvé blíže poznala, když přišel k nám do kanceláře natáčet další díl projektu Bomby k tyči. Zaujal mne svým vyprávěním natolik, že jsem se rozhodla udělat s ním rozhovor pro můj web a přiblížit tohoto fajn hokejistu lidem, kteří o něm do teď moc nevěděli….

Andreji, jsi rodilý Plzeňák. Která místa máš v Plzni rád?

„Kuba (Jakub Koreis) si otevřel kavárnu (https://www.walterpilsen.cz/), tak v té se často zdržuji. Je fajn, že ho tam zastihnu a můžeme spolu pokecat. Vůbec ve městě a v těch sadech je to moc fajn.. A pak se hodně pohybuji i třeba na kole v Doudlevcích okolo řeky. Tam je moc hezké prostředí.“

A jak vzpomínáš na své působení v Jihlavě?

„Mně se v Jihlavě hrozně líbilo. Ten tým a lidi okolo týmu byli super. Všichni byli hrozně příjemní a všechny sezóny, co jsem tam odehrál, jsme si s tou partou kluků opravdu užívali. Podařilo se nám z 1.ligy dorostu postoupit do extraligy, takže určitě na to hrozně rád vzpomínám."

V Plzeňském dorostu jsi příliš prostoru nedostával, a tak, když přišla nabídka od Františka Zemana z Jihlavy, neváhal jsi a v půlce deváté třídy odešel do Jihlavy. Nejprve jsi bydlel přímo na stadionu, potom, když začal jsi začal studovat gymnázium, Ti zaplatili rodiče byt.

,,Myslím si, že jsem se díky tomu se hodně osamostatnil. Musel jsem převzít zodpovědnost sám za sebe. Už v těch 14-15 letech jsem se musel starat o byt, praní, jídlo a takové ty běžné věci. K tomu chodit do školy a hrát hokej. Díky téhle zkušennosti jsem byl dobře připravený na pobyt v Americe a snadněji jsem se vyrovnával s tou velkou změnou ."

Ano, velká změna. V sedmnácti letech přistáváš na Aljašce….

,,Byla to opravdu velká změna oproti tomu, co jsem znal z Česka. Ono těch změn bylo vlastně víc….. Jazyk, naprosto jiné prostřední, nemáš tam najednou žádné kamarády…..Měl jsem velké štěstí na rodinu, která mne dostala na starost. Ta mi ten začátek hodně ulehčila tím, že se o mě dobře starala a poskytla mi výborné zázemí. Rád na to vzpomínám a byl to super začátek.“

A viděl jsi na vlastní oči ,,Polární zář“?

„Ne, ne polární zář jsem neviděl, ale poprvé v životě jsem tam zažil zemětřesení a výbuch sopky. Prachový oblak byl všude, spadl na celé město. 14 dní se nesmělo létat…. Zajímavé zážitky to byly“

Po roce bylo třeba se posunout o level výš. Mezikrokem na cestě na univerzitu pto Tebe byla nejvyšší americká, juniorská liga USHL – Youngstown Phantoms. Jaké to tam bylo?

,,Hodně industriální, starší město. Nebylo úplně bohaté. Hodně pracující třídy. Přiblížil jsem se univerzitě, protože jsem tam hrál USHL, což je nejvyšší americká, juniorská liga. Chodil jsem tam do školy, bydlel jsem ještě s jedním spoluhráčem Scottem Mayfieldem, který teď hraje za NY Islanders. Spolu jsme to tam táhli a ten rok byl moc fajn.“

Během sezóny jsi pak úspěšně absolvoval zkoušky na univerzitu, které se skládaly z anglické gramatiky, porozumění textu a matematiky.

Nakonec jsi zvolil University of Nebraska–Omaha. Jak se dařilo skloubit hokej a studium? ,,Fungovalo to tak, že ráno jsem šel do školy do 9:00 do 12:00. potom se jelo na zimák . Tam jsme trávili čas od 13:00 do 16:00 - trénink na ledě a posilovna. Pak se člověk najedl a šel znovu do školy. Od 18:00 do 20:00 byla noční třída. Zápasy se hrály v pátek a v sobotu.“

Takže skloubení školy a sportu v zámoří perfektně funguje a díky tomu jsi mohl žít studentský život a zároveň se bavit hokejem?

,,Bylo to asi nezajímavější období mé dosavadní kariéry. S kamarády, které mám z té doby, jsme si hodně blízcí. Za ty tři roky jsme toho spolu spoustu prožili. Byl to úplně jiný svět . Něco, co jsem do té doby nezažil. Na americký studentský život vzpomínám opravdu hrozně rád.“

V Plzni se o podobné propojení studia a hokeje snaží Pilsen Wolves a Akademici Plzeň. Myslíš, že to může fungovat i v České republice?

,,Určitě to v nějakém rozsahu fungovat může. Ale v Americe jsou o hodně napřed. Tradice propojení vzdělání a sportu je tam hodně velká. Je to dané i velkým kapitálem, jak od těch samotných univerzit, tak od sponzorů. Do takového systému tu máme ještě hodně daleko. Ale je dobře, že tu alespoň nějaká iniciativa vzniká. A bude jen dobře, pokud i v Čechách budou mít lidé možnost věnovat se hokeji a k tomu studovat."

A pak přichází 29. březen 2013 a zápas Tampa Bay Lightning – New Jersey Devils a ty se stáváš prvním a zatím jediným českým hokejistou, který se z amerického univerzitního hokeje dokázal dostat do NHL.

,,Bylo to krásné. Splněný sen. Je to něco o čem se člověku ani nezdálo. Jsem šťastný, že to mohl zažít a že se mi tam podařilo pár let zůstat. Jsem za to hrozně vděčný. Byla to dlouhá cesta. Krůček po krůčku. Já nikdy nebyl žádná hvězda. Musel jsem se ke všemu dopracovat poctivou prací. Hodně jsem makal, hodně jsem hokeji obětoval. A pak se mi to takhle vrátilo.“

Celkem jsi v NHL odehrál 323 zápasů. Zahrál sis finále Stanley cupu. S týmem AHL Syracuse Crunch jsi získal stříbro na prestižním Calder cupu.

,,Calder cup byl hnedka po univerzitě. Dva zápasy jsem si zahrál v NHL, a pak jsem šel hrát play-off AHL. Měli jsme velice dobrý tým. Hodně kluků pak uspělo další rok na kempu v Tampě. Dalo mi to hodně, přiblížil jsem se dospělému hokeji, takže další super zkušenost.“

Ve volném čase rád posloucháš YouTube, podcasty a rozhovory s úspěšnými lidmi. Bereš to jako určitý zdroj načerpání informací? A jaké to je, být dneska už vlastně jeden z těch, kteří poskytují rozhovory?

,,Já to tak zatím asi nevnímám. Ale uvědomuji si, že je s tím spojená určitá míra zodpovědnosti. Protože člověk svým chováním a vystupováním ovlivňuje lidí, kteří ho sledují. Lidé se od vás mohou naučit negativní i pozitivní věci. Takže se snažím chovat a žít tak, abych lidem předával to pozitivní“

Jak se Ti líbí projekty typu Bez Frází a Bomby k tyči?

,,Je to něco, co tu nebylo. Je dobře, že se fanouškům ukáže, že sportovci jsou pořád jenom lidé, lidé se svými starostmi a radostmi. Všichni jsme lidé, všichni máme nějaké problémy. Tím, že to zatím nebylo mnoho medializované, tak si to spousta lidí doteď neuvědomovala. Je dobře, že se pootevírají dveře i do komnat mimo sportovní stránku."

Hrál jsi na zasněžené Aljašce, největší úspěchy jsi zažil na slunné Floridě v dresu Tampy...Tak jaké roční období máš nejraději?

,,Na Floridě to bylo úžasné. Pořád teplo, sluníčko. Člověk si to užívá. Ale pak už mi začalo to střídání ročních období i chybět. Pořád bylo sluníčko. Z Čech jsem byl zvyklý, že je zima, prší, je podzim, což je také příjemné. Člověk se podle toho obléká, žije. Ke každému ročnímu období něco patří a to se mi líbí.“

Vyrostl jsi na české kuchyni, 12 let žil v Americe a teď hraješ v Číně. Jaká kuchyně je Ti nejbližší?

,,Dneska už je gastronomie tak provázaná a tak globalizovaná, že dobré jídlo si člověk najde všude. Nejradši mám sushi, pak steak, saláty nebo řeckou kuchyni. Nebojím se vyzkoušet cokoliv. Snažím se jíst zdravě, mít dobré návyky. Vrcholový sport se bez zdravého životního stylu dělat nedá... Ale, že bych si nedal desert, to zase ne. Navíc to k životu patří, dát si občas něco dobrého.“

Stihl jsi už pochytit nějaké Čínské znaky?

,,Pár jsem se jich naučil, ale že bych si v tom byl úplně jistý, to ne. Postupem času už jsem začal i něco rozeznávat. Vstup, exit a tyhle jednoduché znaky. I pár slovíček, která jsem potřeboval, jsem se naučil, když jsem se pohyboval po městě, v restauracích a tak.“

Co byl pro Tebe větší šok? Ocitnout se ve čtrnácti sám v Jihlavě, Aljaška nebo teď Čína?

„Každé mělo svoje. Myslím, že ta Aljaška. Pro mě úplně jiný svět. I vzhledem k tomu, že jsem neuměl řeč. Když jsem šel do Číny, tak už jsem přece jenom trochu věděl, jak ten svět funguje. Jak se zařídit, aby si člověk udělal pohodu. Všechno je tak nějak na stejných principech. Na té Aljašce, ale bylo strašně moc nových věcí, takže tam ten šok byl největší.“

A co na to rodiče, když jsi už ve čtrnácti vyrazil do světa?

“Já jsem dřív byl takový, že jsem nechtěl trávit čas mimo domov. Do těch 14 se mi vždycky na soustředěních stýskalo. Chtěl jsem hrozně domů. Ale v té Jihlavě se to ve mně úplně zlomilo. Byl jsem za to rád a od té doby se to se mnou nese. Asi to bylo těžší pro mé rodiče. Jsem jedináček, o to těžší to asi pro moji mamku s tátou bylo.“

Kromě toho, že jsi úspěšný hokejista, tak jsi také skvělý fotograf. Čtenářům mohu vřele doporučit zhlédnutí Tvého instagramu (https://www.instagram.com/asustr62/), který je plný nádherných fotek...

,,Začal jsem letos, když jsem si pořídil v Číně digitální kameru. Teprve se učím a zjišťuji, co bych rád fotil. Určitě mne to ale táhne k černobílým fotkám, hra se světlem a nějakou geometrií. Spíš nějaké minimalistické, černobílé, jednoduché fotky. Hokej jsem ještě fotit nezkoušel, ale přemýšlím, že bych možná mohl něco zkusit …..Ještě je ale přede mnou hodně práce ….Naučit se foťák opravdu správně používat. Určitě bych ale chtěl vymyslet i nějaký menší projekt a realizovat ho."

Kromě focení také rád cestuješ....

,,Asi před dvěma lety jsme byli s rodiči na dovolené v Alpách v Severní Itálii, kolem Bolzana. Bylo to někdy v červenci a chodili jsme po horách a dělali klasické horské aktivity. Hrozně krásná příroda a mně se v těch horách možná líbilo skoro víc jak u moře. Mě to celkově víc táhne do hor a do lesa než k moři…. i když válení u moře je samozřejmě příjemné. Rád bych se podíval do Japonska. Přemýšlel jsem, že tam pojedu letos. Bohužel se to nepodařilo. Jejich kultura mne hodně zajímá.“

Během letní přípravy stihneš ještě rozdávat radost dětem z Pilsen Wolves, když se zúčastníš jejich tréninku. Je to něco, čemu by ses chtěl jednou věnovat?

,,Je to možné. Zatím jsem o tom úplně nepřemýšlel, ale třeba k tomu časem dozraji. Baví mne předávat zkušenosti. Už jenom to, že je s dětmi na tréninku někdo, kdo hraje profesionálně. Pamatuji si, jak jsem to prožívali, když jme byli malí kluci a někdo takový za námi přišel na trénink. Vzhlíželi jsme k němu a chtěli být jako on. Je to bezva pocit, být inspirací pro ty kluky. Do budoucna bych na tuto zkušenost mohl navázat.“