A jak to bylo s hokejem ....

A jak to bylo s hokejem ....?

Některé příběhy začínají prvními krůčky, jiné prvním gólem. Ten můj začal ve školní lavici – a od té doby už se hokej stal mojí celoživotní vášní.

Psala se středa 18. února 1998. Bylo mi deset let, seděla jsem ve školní lavici a místo učiva jsem hltala obrazovku s čtvrtfinálovým zápasem Česká republika – USA na olympiádě v Naganu. A přesně tam, v tu chvíli, začal můj hokejový příběh.

Najednou jsem měla jedinou touhu – stát se hokejistkou. Jenže můj zdravotní stav mi to nedovolil. V tu chvíli to vypadalo jako konec snu. Ale nebyl. Jen se ukázalo, že moje cesta k hokeji povede jinudy.

Začalo to nenápadně – občasným sledováním zápasů, třeba památného semifinále Plzeň–Vsetín (1999/2000). Postupně se ze zvědavosti stala vášeň. A když jsem si v sezóně 2005/2006 pořídila první permanentku (ano, tehdy ještě procvakávací 😊), byl to okamžik, kdy jsem se stala součástí hokejové rodiny naplno.

Hokej mě naučil pravidelně se těšit, sdílet radost i nervy s ostatními fanoušky a užívat si atmosféru, kterou nic nenahradí. A protože jsem chtěla být ještě blíž, přenesla jsem hokej i do svého studia – v roce 2012 jsem mu věnovala svou bakalářskou práci o sportovní publicistice. Inspiroval mne i k založení vlastního webu.

Hokej mne dovedl i k práci v Koreis-Brown Investments. Na hokejových zápasech mne fascinuje to, že je každý jiný. Každý má svůj neopakovatelný příběh, atmosféru a svého hrdinu. Nikdo dopředu neví, co se během zápasu odehraje.

Když se na to zpětně dívám, uvědomuju si, že i když jsem nikdy nestála na ledě s hokejkou v ruce, hokej se stal pevnou součástí mého života. Naučil mě, že sny se někdy neplní tak, jak si představujeme, ale to neznamená, že se nenaplní vůbec. Jen k nim někdy musíme dojít jinou cestou.

A já jsem za tu svou nesmírně vděčná. 💙